close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Stockholmský syndrom (MadaNaru) 2/2

24. března 2020 v 19:59 | Naruko |  Dvourázovky

Dveře se s dobře známým a poslední dobou i očekávaným cvaknutím zase odemknuly a otevřely. Dovnitř se vpustilo světlo z chodby a odhalilo nahou postavu sedící na posteli.
,,Krásné ráno," zaševelil temným hlasem vysoký muž a vstoupil dovnitř.
,,Kytka? K čemu kytka?" zajímal se blonďák, když zmerčil na podnosu vázu s květinami.
Madara se tajemně usmál a došel k posteli. Položil tác na noční stolek a zašmátral v kapse.
,,Všechno nejlepší," poblahopřál a vytáhnul podlouhlou krabičku.
,Všechno nejlepší? Mám narozeniny? To už jsem tu sakra půl roku?!' pomyslel si lehce zděšeně.
Madara krabičku otevřel a vyndal z ní jednoduchý šperk. Omotal řetízek Narutovi kolem krku a usmál se na něj vlídně.
,,Sluší ti," zašeptal.
Naruto se na něj zvláštně podíval.
,Proč mi dává dárky?'
,,To jsou palačinky?" začichal povědomou sladkou vůni.
,,Jistě, jen se pořádně najez,"
Muž byl na odchodu.
,,P-p-počkej!"
Otočil se, když už bral za kliku.
,,Děkuju,"
,Proč rudnu sakra?!'
,,Nemáš zač,"
,,D-dáš si… Dáš si se mnou?"
,,Chceš?"
Naruto jenom přikývnul. Sám nechápal, proč to dělá. Proč se s ním chce podělit o jídlo, proč s ním chce snídat. Možná jen chtěl společnost. Už tu je dlouho sám a jediným vhodným kandidátem pro rozhovor je právě bohužel Madara. Ten se nikdy nezdržoval na nějaký rozhovor.
Madara si s lehkým úsměvem přisednul na postel a Naruto doprostřed položil tác, na kterém byly již smotané palačinky plněné nějakým sladkým ovocným džemem.
,,Kam… Kam vlastně každý den chodíš?" zeptal se ho tiše blonďák a ukousnul si z první palačinky.
,,Na průzkum," odvětil černovlasý muž.
,,Na průzkum? A co zkoumáš?"
,,Okolí,"
Naruto přežvykoval sousto v puse. Takže prozkoumává okolí?
,,Proč mě nikdo nehledá?" zeptal se na otázku, která ho zajímala už dlouhou dobu.
Přece jen, když se dostal na pár sekund ven, než ho silové pole omráčilo, zjistil, že je venku. Skoro jak na nějaké louce. A byl vězněn v nějakém domě, takovýhle dům přece nemůže nikdo přehlídnout, ne?
Madara tiše vydechnul.
,,Asi na to nemají čas,"
,,Asi nemají čas? Jak jako nemají čas?" nechápal blonďák.
,Nemají čas na to, aby mě našli? To jim na mě opravdu tak moc nezáleží?'
,,Konoha má teď celkově moc práce," připustil Madara.
,,Moc práce? S čím?"
Černovlasý ninja dojedl bez dalšího slova palačinku a postavil se. Zamířil ke dveřím, které otevřel a pak se přes rameno otočil na lehce zmateného blonďatého mladíka.
,,Jen tě tu chráním, nechci, aby se ti něco stalo, protože venku zuří válka a ti idioti po tobě jdou," zašeptal a odešel.
Narutovi chvíli trvalo, než si v hlavě všechno složil. Venku zuří válka?! A on místo toho, aby pomáhal, je tady zamčený s tím skoro magorem a nemůže dělat vůbec nic?! Tak to teda ne.
Vyskočil z postele a přihnal se ke dveřím. Začal do nich znovu bušit pěstmi a křičet.
,,Madaro!... Madaro, koukej mě pustit ven! Musím jim jít pomoc! Madaro, sakra!"
Bušil a bušil, ale k ničemu to nebylo.
,,Madaro!... Prosím!" zakvílel a pak se vztekle svezl na zem.
,Proč se bojuje? Proč je další válka?' přemýšlel.
Seděl na zemi několik dalších minut, než se dopotácel zpět do postele. Nezbývalo mu nic jiného, než čekat na to, až ten chlap zase přijde. Musí se toho dozvědět víc. Musí ho nějak přimět, aby ho pustil ven a on se mohl zapojit do boje. Jeho přátelé jsou v nebezpečí, jeho vesnice je v nebezpečí. Nemůže tu jenom sedět a nic nedělat.

V tolik známé cvaknutí zámku očekával už nějakou chvíli. Netrpělivě na něj čekal. V kleku a se sepjatýma rukama před sebou. Klidně se potupí tím, že ho bude prosit. Klidně i na kolenou.
,,Prosím," vydechl tiše.
Madara na něj překvapeně hleděl.
,,Prosím, pusť mě ven,"
,,To nejde," vydechnul černovlasý muž a v jeho hlase byla slyšet špetička smutku.
,,Proč by to nešlo?"
,,Neměl bych o tom mluvit, Naruto," přistoupil k němu a shora na něj shlížel.
,,Prosím," naléhal dál.
,,Kdybys takhle prosil o něco jiného bylo by to fajn," ušklíbnul se muž, aby trochu rozproudil to dusno.
Naruto si slabě odfrknul.
Madara si sedl vedle něj.
,,Ta válka zuří kvůli tobě… Proto tu jsi,"
,,Cože?! Kvůli… Kvůli mně?"
Madara přikývnul.
,,Kvůli tobě a Kyuubimu. Konoha a ostatní tě chtějí ochránit před Akatsuki, kterým teď začal velet Tobi a ten idiot Kabuto od Orochimara."
,,C-co?"
,,Jo…"
,,A-ale… V Konoze a jiných vesnicích je spousta ninjů, co zmůžou proti pár Akatsuki a brejlounovi?"
,,Jsou jich statisíce… Kabuto vyvolává jedno Edo Tensei za druhým,"
,,Edo Tensei? O tom jsem už slyšel," zamumlal blonďák.
,,Díky němu jsem taky tu,"
,,Ale… Ale ty nemáš ty oči, které bys měl mít," zamračil se Naruto, ,,A… Taky děláš věci, které ti nikdo nepřikázal,"
,,Jsem dost silný a chytrý na to, jak se z toho jutsu vymanit. Tobi a Kabuto si myslí, že jsem na jejich straně."
,,Takže… Jsi živý?"
Narutovi konečně teď došlo, jak je možné, že Madara Uchiha je vlastně naživu. Zemřel přece dávno předtím, než se Naruto Uzumaki vůbec narodil, proto bylo dost nepravděpodobné, aby byl naživu a… Vypadal tak dobře… Mladě, svěže… Plný života.
Madara přikývnul.
,,Musím jím pomoct, Madaro,"
,,To nepřipadá v úvahu," zavrtěl jmenovaný hlavou, ,,Věří v to, že se po tobě slehla zem, pátrají po tobě jejich jednotky a já nemůžu dopustit to, aby tě zajali." zamračil se.
,,Proč?"
,,Protože když tě pustím, už se sem nevrátíš… Protože když tě pustím, je tu možnost, že umřeš…"
,,Nezabijou mě!" vyhrkl Naruto, ,,Vrátím se! Slibuju!" ani nevěděl, proč to vlastně říká.
Madara se smutně usmál.
,,Já… Když… Když mi slíbíš, že mě pustíš… Budu. Budu povolný, zapojím se… Ale pak mě musíš pustit… Slibuju ti, že se vrátím, dattebayo." naléhal blonďatý mladík dál.
Černovlasý se na něj podíval. Ne, že by to nebyla dobrá nabídka, ale nevěřil mu, že by se dobrovolně vrátil zpět k němu. Vždyť ho tu de facto věznil přes půl roku. Byl by to blázen, kdyby se chtěl vrátit. I když by docílil toho, co dávno chtěl, po čem už delší dobu toužil.
Naruto na něj prosebně hleděl. Ano, opravdu byl rozhodnutý mu dobrovolně podržet a snažit se si to užít, ale jenom pouze výměnou za to, že ho pak pustí pryč. Sice byl trochu nervózní, protože nikde neměl jistotu v tom, že pokud na to Madara kývne, tak svůj slib splní. Nu co, aspoň ho pak přetáhne vázou po hlavě, když už nic jinýho. Ta kytka tu pořád byla.
,,Víš… Pokud… Pokud sis o mě opravdu něco zjistil, než jsi mě tady zavřel, tak víš, že já svoje slova nikdy neberu zpět a vždy dodržím to, co řeknu." zaútočil Naruto opět slabě.
Madara tiše zavyl.
,,Týráš mě, Uzumaki,"
Blonďák se lehce ušklíbnul a aniž by věděl, co pořádně dělá, sednul si obkročmo Madarovi do klína a položil volně ruce kolem jeho krku. Nahnul se k jeho uchu a špičkou jazyka mu ho objel.
,,S týráním jsem ještě pořádně nezačal," zavrněl mu do něj.
Madara ho prudkým trhnutím dostal pod sebe. Nebezpečně přiblížil jeho obličej k tomu jeho.
,,Nezahrávej si, Naruto,"
Blonďákovi to vyhnalo slabý úsměv do tváře.
,,Zahrávám si celej život ne?"
Pokrčil nohu a nahým stehnem přejel Madarovi v oblasti rozkroku.
Černovlasý muž přivřel slastí oči. Že by se tak konečně stalo? Sledoval blonďákovy pootevřené rty, jak se jemně třesou. Neodolal a vrhnul se na ně.
A tentokrát mladší z nich konečně spolupracoval. Prsty projel Madarovými vlasy a pevně se za ně zachytil a přitáhnul si ho víc do polibku. Musel uznat, možná až nechtěně, že tohle bylo fajn. Líbal fakt skvěle. Jindy byly jeho rty sevřené a nedovolovaly nikomu a ničemu se do nich dostat, ale tentokrát hrály stejnou hru jako rty naproti němu.
Madara ho jazykem polechtal na spodním rtu a blonďák s tichým vzdechem ústa pootevřel a nechal ho konečně vklouznout dovnitř.
Oba zasténali vzrušením.
,,Svlíkni se," zavrněl Naruto a začal mu pomáhat s přetažením černého trika přes hlavu.

Tentokrát to bylo opravdu jiné. Tentokrát opravdu spolupracoval. Tentokrát si to opravdu užíval. Nechal se hýčkat od staršího muže a jeho hýčkání mu oplácel. Hladil ho po zádech, po vypracovaném těle, občas do něj zaryl nehty, když Madara vyhledal zvlášť citlivé místečko na Narutově těle.
Tentokrát si ho Madara připravil velmi důkladně. Jeden prst za druhým a užíval si pohled na kroutící se a vzdychající tělo pod sebou. Konečně víc jak po půl roce uslyšel sténání a prošení o to, aby mu dal víc. Konečně se dočkal.

,,Madaró!" vzdychnul naléhavě blonďatý mladík a prohnul se proti třem prstům, které mu momentálně způsobovaly neskutečnou slast v jeho análním otvoru, ,,Už… Už pojď do mě… Nebo. Nebo se udělám, sakra."
Černovlasý muž s tichým mlasknutím vytáhl své prsty. Znovu si je pořádně naslinil a obemknul svůj tvrdý penis a párkrát po něm zručně rukou přejel, aby se navlhčil i on. Přiložil špičku k roztáhnutému svěrači a zahleděl se do zastřených očí.
Naruto tiše nespokojeně zavrčel a jedním prudkým výpadem pohltil celé jeho mužství. Zaskučel bolestí. Tohle možná trochu přehnal.
,,Blázne… Opatrně… Nechci, aby sis ublížil," sklonil se k němu starší muž a opět vyhledal ty měkké a tentokrát poddajné rty.
Naruto ho obejmul kolem krku a zkusmo se pomalu stáhnul a opět k němu přirazil. Teď už to bylo lepší. Mnohem lepší.
,,Šukej mě," zavrněl mu tiše do úst.
Madara po této prosbě zasténal a začal se v něm zlehka pohybovat. Ten kluk byl šíleně těsný a když začal sem tam ještě stahovat svoje svaly, které obepínaly jeho mužství, začal přirážet hruběji a rychleji.
,,Víc," žadonil blonďák a nehty zarýval do svalnatých zad, ,,Víc do hajzlu!"

První se do uspokojivého nebe dostal Madara, který začal plnit Narutovy těsné a horké útroby, a blonďáček se do něj dostal o dvě sekundy později.
Černovlasý muž se svalil na záda a s překvapeným úsměvem zjistil, že to mladé stvoření se k němu přivinulo a objalo ho kolem pasu. Objal ho taky a natisknul si ho víc na sebe.
,,Nebude to teď jednoduché, Naruto," zašeptal tiše.
Blonďák se na něj podíval.
,,Jsem na Tobiho straně, budeme se muset postavit proti sobě," připomněl mu.
,,Zvládneme to," slíbil mu blonďák a něžně ho políbil, zmatený tím, že použil množné číslo.

- O několik dlouhých dnů později -

Žádná válka není pěkná. Každá válka má své oběti. Na své i na protivníkově straně. Tahle válka měla mnoho obětí. Mnoho přátel padlo ve prospěch dobra, aby porazilo zlo, které se dralo na povrch.
Mladý jinchuuriky se postavil proti maskovanému muži, který vedl stranu zla, aby mohl chránit své přátelé a všechny, na kterých mu záleželo. Stál čelem i proti osobě, která ho několik měsíců věznila, a ke které si vypěstoval i zvláštní vztah, který nemohl zatím nijak pojmenovat. Jejich souboj byl velmi dobře hraný a jen opravdu bystrý pozorovatel si toho mohl všimnout.
Nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. Dobro vyhrálo nad zlem, stejně jako v pohádkách. Tobi, Kabuto i Zetsu byli poraženi. Edo Tensei, které bylo uvaleno na spousty mrtvých ninjů bylo zrušeno. Jen jeden zůstal. Jen jeden, který se z něj dokázal vymanit. A ten někdo teď čekal na toho, jenž mu slíbil, že se vrátí.

,,Kam chceš jít? Musíš odpočívat!" štěkala vyčítavě Sakura na blonďatého pomláceného a skoro zcela vyčerpaného ninju.
,,Musím si ještě něco zařídit," usmál se na ní unaveně.
Opravdu byl vyčerpaný. Vypotřeboval skoro všechnu svou i Kyuubiho chakru a cítil se lehce malátný, ale chtěl dostát svému slibu. Už takhle měl dá se říci zpoždění tři dny.
,,Zařídit? Co zařídit? Naruto! Začni se konečně chovat rozumně a padej si zpátky lehnout! Musíš odpočívat, vyčerpal si šíleně moc chakry!" ukazovala vztekle na jeho nemocniční lůžko v malém bílém pokoji.
Naruto na sebe natáhnul lehce potrhaný vršek kombinézy.
,,Odpočívat můžu až v hrobě," zasmál se na ní zářivě, obešel jí a vydal se z konožské nemocnice pryč.

Madara stál před malým domkem a sledoval přírodu okolo sebe. Vstřebával čerstvý vzduch a poslouchal ševelení ptáků zpívajících okolo něj. Po dlouhé době se cítil zase volný. Ale něco mu chybělo. Něco blonďatého a ztřeštěného. Smutně sledoval stromy a vlnící se trávu pod sebou, se kterou si hrál vítr. Věděl, že svůj slib nedodrží a přesto jej pustil. Ale čím by si pomohl, kdyby ho nepustil? Musel by ho přece stejně propustit, až by válka skončila. To už by se po něm opravdu začali všichni shánět. Zvedl skloněnou hlavu a jeho smutný výraz zmizel. Překvapeně hleděl na člověka, který stál pár metrů od něj.
,,Vrátil ses," vydechl překvapeně.
,,Slíbil jsem to," pokrčil Naruto s lehkým úsměvem rameny a přistoupil k němu blíž.
,,I sliby se někdy porušují," odvětil zlehka Madara.
,,Jenže já svoje sliby nikdy neporuším. Nikdy neberu svoje slova zpět."

Nechápal, co ho sem vlastně táhlo. I přes svoje pevná pravidla nemusel tenhle slib dodržet, protože vlastně nevěděl, co ho bude očekávat. Jeho budoucnost byla momentálně dost nejasná, jenže on tak nějak divně uvnitř sebe cítil, že jeho minimálně nejbližší budoucnost bude spojená právě s tímhle černovlasým ďáblem. Nebyla to rozhodně láska, co k tomu muži cítil. Zatím ne. Jenže tenhle chlap mu de facto zachránil zadek, i když mu ho kolikrát beze svolení pěkně projel. Vděčnost byla na místě… A láska? Ta přijde… Naruto tomu pevně věřil a věděl, že Madara v to věří též.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama