
Anime: Naruto
Pár: MadaNaru
Přístupnost: 15+
Upozornění: Shounen-ai, Yaoi náznaky, Vulgární výrazy, Lehká romantika, Znásilnění
Obsah: Opravdu existuje možnost, aby se rukojmí zamiloval do svého únosce? A co když vás potom únosce pustí? Opustí vás i zamilovanost, nebo přetrvá navěky?
Tiše vyčkával na jeho příchod. Jeho tělo bylo pomalu jako hodiny a přesně vědělo, že nastala doba, kdy k němu přichází. Spouštěl se v něm neviditelný a neslyšitelný alarm. Seděl nahý na posteli v tureckém sedu, s rukama složenýma v klíně a hlavou sklopenou. V šeru pokoje sledoval svoje spojené prsty a s ušima nastraženýma čekal, až uslyší ty známé kroky přibližující se k jeho pokoji, ve kterém žil už nějakou dobu. Nějak sám ztratil pojem o čase. Žil v jednom jediném pokoji. Bez oken a s věčně zamčenými dveřmi, aby nemohl utéct. Již dříve se o to několikrát pokoušel, ale marně. Zbytečně si rozedřel klouby do krve, jak do pevných dveří mlátil pěstmi, několikrát si vykloubil i rameno, jak do nich zběsile a vší silou narážel. Zbytečně si ubližoval. Odtud nebylo úniku. Byl prostě v hajzlu. Nevěděl, jak dlouho tu je. Týdny, měsíce, roky? Dny mu splývaly v jeden. Neměl tu hodiny, ani kalendář. Místnost mu osvětlovalo akorát mdlé světlo svíček nebo světlo unikající skrze škvíru pode dveřmi z chodby.
Konečně zaslechl ty povědomé kroky, které nabývaly na hlasitosti, jak se přibližovaly ke dveřím. Rachocení klíče v zámku, cvaknutí, otevření a následné zavrzání dveřmi. Potemnělou místnost zahalilo prudké elektrické světlo z chodby a ve dveřích stál ten, který mu tohle všechno způsobil.
Tmavovlasý muž stál mezi futry. Dlouhé havraní rozcuchané vlasy mu splývaly po zádech. Jedním krokem vstoupil do místnosti a kopnutím dveře za sebou zavřel. Nezamykal. Věděl, že neuteče. Párkrát se o to pokusil, když se naskytla jedna z mála možností a vždycky se setkal s neúspěchem. Pak ho to akorát bolelo. Moc bolelo. A on mu přece nechtěl ubližovat.
,,Ahoj Naruto," zavrněl černovlasý muž hlubokým hlasem a přistoupil k shrbené postavě na posteli, ,,přinesl jsem večeři," oznámil a v rukách třímal tác, na kterém byla obrovská miska nádherně vonícího ramenu a sklenice vody.
Položil ho na noční stolek u postele. Věděl, co má rád. Než ho sem vzal, zjistil si o něm dost informací. Chtěl mu to tu nějak zpříjemnit, když už tu musí být.
Mladík na posteli sebou ani nehnul. Pořád se skloněnou hlavou hleděl na svoje propletené prsty. Možná byl zamyšlený, možná už byl smířený.
,,Proč mě prostě nezabiješ?" vydechl tiše a bolestně.
Muž stojící nad ním se usmál a posadil se k němu na postel.
,,Několikrát jsem ti už říkal, že tě zabít nechci,"
,,Tak proč mě tu držíš?"
Konečně se na něj podíval. V lesklých očích bolest, smutek a ponížení. Mihla se tam i špetka obyčejného lidského strachu.
,,Chci společnost," porkčil rameny tmavovlasý a vztáhnul ruku, aby ho pohladil ve vlasech.
Dříve blonďák ucukával před tím dotykem. Nyní už ho trpělivě snášel.
,,Proč si nevezmeš Kyuubiho a nenecháš mě konečně chcípnout? Jaký tohle všechno má smysl?" stál si stále tvrdohlavě za svým.
Na tyhle otázky se ptal už tolikrát. A nikdy na ně nedostal pořádnou odpověď, se kterou by byl spokojený.
,,Protože já Kyuubiho nechci. Nemám o něj zájem. Mám zájem o tebe."
Ani tentokrát s jeho odpovědí spokojený nebyl.
,,Co kdyby ses najedl, hm? Donesl jsem ti tvůj oblíbený ramen. Musíš mít už určitě hlad." řekl mu vlídně a rozcuchal mu jeho už tak dost rozcuchaný blonďatý účes.
,,Nemám hlad," vydechl blonďák, ,,a… A už pojď na to. Ať to mám za sebou." řekl odevzdaně a lehnul si na záda.
,,Hodláš u toho být pořád jako prkno?" vyčetl mu jemně černovlasý.
,,Nikdy s tebou nebudu spolupracovat," zamručel Naruto sebejistě.
,,Víš, že by to pro tebe bylo snazší. Mohl by si v tom pak najít zalíbení, mohlo by se ti to líbit."
,,Nechci, aby se mi to líbilo a rozhodně ne s tebou, Madaro!" zavrčel.
Málokdy používal jeho jméno. Vždycky ho vyřkl s takovým odporem, bolestí, smutkem, vztekem a zoufalstvím, že byl sám překvapený, kolik těch silných negativních pocitů se v něm ukrývá.
,,Mám se snad přeměnit v někoho jiného, aby se ti to líbilo?" uchechtl se Madara a sjížděl to nahé tělo lačným pohledem.
Tak moc ho vzrušoval. Ta jeho bezmocnost. Ta jeho závislost na jeho osobě. Byl na něm závislý, musel být. Cítil, že nad ním má veškerou moc. Mohl si s ním opravdu dělat, co chtěl. A on by to všechno musel snášet.
Naruto po něm seknul zlým pohledem.
,,Třeba v toho zablešeného psovoda?" zavrněl černovlasý a stáhnul ze sebe černé triko s dlouhým rukávem.
Zkopnul z nohou boty a rukama se začal zaobírat knoflíkem a zipem u kalhot.
,,Nebo v toho životem znuděného stratéga?" prohodil, když stahoval kalhoty ke kolenům a pak ke kotníkům.
Kalhoty následoval i poslední kus oděvu, který na sobě měl - spodního prádla. Již celý nahý si obkročmo sedl na blonďáka.
,,Nebo třeba v toho kluka z Hyuuga klanu?" zapřemýšlel a rukama začal bloudit po opálené hrudi.
Naruto se na něj mračil.
,,Nebo máš snad chuť užít si s holkou?" zasmál se tiše a sklonil svoje rty k jeho krku.
Blonďák zatnul zuby a pěvně chytl bílé prostěradlo do pěstí. Ten parchant za tu dobu už moc dobře věděl, kam má sáhnout, aby ho vzrušil.
,,Mám se snad proměnit v tu plochou růžovovlasou uječenou slepici?"
Jazykem polechtal pulzující tepnu na Narutově krku. Hravě ji pak stiskl mezi zuby. Jak jednoduché by bylo tu kůži stisknout pevněji, prokousnout ji a nechat tak vytéct mladý život.
,,Nebo jsi raději na blondýnky?"
Zkousnul ušní lalůček a horce mu dýchnul do ucha.
,,Nebo tě rajcují čínské culíčky?" zašeptal mu do něj vzrušeným a zastřeným hlasem.
Blonďák nasucho polknul.
,,A nebo máš rád velký prsa, jako má ta modrovlasá holka, hmm?" vrněl mu do něj jako kočka.
Jeho ruce cítil mladík pod ním snad všude na těle. Občas mu přišlo, že je nemožné, aby měl jenom dvě. Věděl, kam sáhnout, kde zmáčknout, kde pohladit, kde zatnout prsty, aby ho dokázal vzrušit.
Narutovy z toho bylo špatně. Vlastní tělo ho zrazovalo pod zkušenými dotyky staršího ninji. Ale sám se již ze začátku zakousnul v to, že mu nikdy neukáže, že se mu to vlastně líbí. Nikdy nahlas nezasténá, nezavzdychne, nepronese jeho jméno v přívalech způsobené slasti. A zatím se mu to úspěšně dařilo. V tomhle byl na sebe hrdý.
,,No ták, Naruto… Nebuď pořád tak chladný a užij si to konečně… Uvidíš, jak ti to bude příjemné," naléhal na něj a políbil ho na rty.
Nedočkal se však spolupráce. Chlapec pod ním stáhnul rty do úzké linky a zabraňoval tak jeho jazyku vjet dovnitř a prošmejdit ta horká ústa.
,,Nikdy nebudu spolupracovat," zavrčel, když se od něj s nespokojeným zamručením odtáhnul.
,,Víš, že moje trpělivost s tebou přeteče a pak tě to bude zase bolet. A já nechci, aby tě to bolelo, kdy už to konečně pochopíš?"
Vmísil se mezi jeho nohy a s hlavou položenou mírně na straně se na něj díval zastřeným pohledem.
Ano, to co pronesl, byla pravda, naprostý fakt. Vždycky k němu přišel a snažil se k němu chovat mile, přimět ho ke spolupráci. Jemně na něj narážel, čekal nějakou odezvu. Když se ale nic takového nekonalo a blonďák na něj byl nepříjemný, odsekával mu nebo mu nadával, nebo se nedej bože bránil, jeho trpělivost a dobrý úmysl byl tatam a vzal si ho hrubě a násilně. Bez špetky slitování.
,,A kdy ty konečně pochopíš, že s tebou šukat nechci?!" vyjel na něj vztekle.
,,A co by si se mnou teda chtěl?"
Stále to zkoušel po dobrém.
,,S tebou? S tebou nic! Ale rozhodně chci od tebe!"
Madara nespokojeně zamlaskal.
,,To nepůjde,"
,,Tak mě zabij! Zabij mě, prosím! Už to konečně skonči, protože tohle není život!"
Madara ho silně chytil pod krkem, jen co domluvil. Nebezpečně blízko přiblížil svůj obličej k tomu jeho.
,,Opravdu chceš umřít? Opravdu to chceš, tak jednoduše vzdát? Myslel jsem, že jsi všude hořekoval, jak se nevzdáváš, ale pokud je smrt tvé přání, splním ti to. Věř, že já znám desítky způsobů, jak někoho zabít, aniž bych použil jedno jediné jutsu." zavrčel mu vztekle do obličeje.
Naruto na něj stále vzpurně hleděl, ale prosba o smrt ho rázem přešla. Věděl, že by ho nezabil rychle, ale náležitě si to vychutnával. Kdoví, jak dlouho by trpěl. Minuty, hodiny, dny? V duchu se nad tou představou oklepal.
Madara se líně protáhnul a uvelebil se vedle svého mladého a velmi přitažlivého rukojmí. Natisknul si jeho zpocené tělo na to svoje, jako kdyby to byl jeho oddaný milenec. Milenec to byl, ale oddaný nikoliv. Zatím ještě ne. Chce to jenom čas. Ještě chvíli a zlomí ho. Podvolí si ho. Zničí tu jeho poslední špetku tvrdohlavosti a odhodlání. Jen to chce čas.
Naruto byl napjatý jako kytarová struna, když se kolem jeho pohublého pasu obtočily pevné paže a natiskly si ho na vypracované mužné tělo. Netušil, proč má tak imbecilní zvyk se po sexu - znásilnění - tulit. Milováním se to rozhodně nazvat nedalo. To by musela spolupracovat i jeho mysl a ne jenom tělo.
,,No tak, aspoň mě obejmi," zamručel Madara s rukou za hlavou a zavřenýma očima.
Blonďák jeho přání nevyhověl.
,,Dneska je to s tebou teda fakt strašný," ulevil si černovlasý a vstal.
Tulící nálada ho rázem přešla. Začal se pomalu oblékat.
,,Madaro?"
Tichý hlas ho zastavil ve dveřích. Neotočil se, jen lehounce cuknul hlavou na znamení, že poslouchá.
,,Jak dlouho tu jsem?"
Muž se pro sebe pousmál.
,,Dost dlouhou dobu na to, aby si už konečně podlehl," zavrněl a odešel.
Místnost potemněla a dveře se zamkly.
Blonďák se schoulil do klubíčka. Objal si rukama kolena a natisknul si je ke hrudi. Proč tu je? Proč ho unesl, když o Kyuubiho zájem nemá? Chce snad za něj nějaké výkupné? To asi těžko. Nač peníze. Moc a respekt mají vyšší hodnotu. Co sakra chce? Není na něj ale nijak zlý, pokud je poslušný. Dostává jídlo třikrát denně, může se v klidu vysprchovat a dojít si na záchod, pokud o to požádá. Sluneční světlo neviděl pro něj už strašně dlouhou dobu, nedovolil mu vyjít ven. Projít se, nadýchat se čerstvého vzduchu. Jediné místnosti, které viděl, byl jeho pokoj, koupelna, záchod a dlouhá chodba za dveřmi jeho pokoje. Víc nezahlédl. Nevěděl, kam přes den Madara mizí. Jestli zůstává v téhle skrýši nebo někde plní nějaké jiné povinnosti. Jednal s ním mile, nebyl na něj hrubý ani drsný. Jediné, co vyžadoval, byla poslušnost, oddanost a spolupráce. Prvního se mu poměrně dostávalo. Na další zbylé dvě věci Naruto nikdy přistoupit nechtěl. Chtěl se rvát až do konce. Živě si vzpomínal na několik svých nepodařených útěků, které pak neskončily jinak, než bolestí. Vnitřní i vnější.
Poprvé se snažil utéct hned ten první den, když zjistil, že je tady. Byl ještě plně při síle, sice s blokovanou chakrou, ale i tak se snažil utéct. Snažil se Madaru zmlátit ručně. Poprvé v životě zalitoval, že i přes Leeho naléhání s ním více netrénoval to jeho taijutsu. Uštědřil Madarovi pár dobře mířených ran do obličeje a na solár, ale on mu pak ukázal, kdo je silnějším i v pěstním souboji. Pak… Pak ho poprvé znásilnil. Blonďák si pamatoval jenom šílenou bolest a pálení. Nemohl si pořádně dva dny sednout a o záchodu ani nechtěl přemýšlet.
Podruhé se snažil utéct, když uslyšel o pár dní později Madarovy kroky blížící se do jeho pokoje. Vyčkával tiše a nehybně za dveřmi, a když Madara vstoupil dovnitř, ochromil jej silnou ránou do obličeje, až černovlasý spadnul na zem. Hbitě ho přeskočil a hnal se pryč dlouhou chodbou. Na jejím konci narazil na zamčené dveře, a i když lomcoval s klikou, seč jen mohl, dveře se nepohnuly. Bušil do nich zběsile pěstí, narážel do nich ramenem, křičel a řval o pomoc jako zběsilý. Nikdo nepřicházel. A když se poníženě otočil, jelikož cítil v zádech pronikavý a zlostný pohled, srdce mu vynechalo pár úderů. Madara stál kousek za ním a tvářil se doslova jako Anděl pomsty nebo smrti. Opět následovalo tvrdé znásilnění a dva dny bez jídla a vody.
Potřetí a naposledy utekl, když Madara po sexu vytuhnul. Neslyšně se vykradl z postele a prohledal Madarovy obsah kapes u kalhot, vesty a pouzdra. V pouzdře našel jeden jediný kunai. Doteď litoval toho, že místo toho, aby Madaru ve spánku probodnul, vyběhl tiše z místnosti. Doběhl k zamčeným dveřím na konci chodby a kunaiem se chvíli vrtal v zámku, než dveře tiše cvakly. Srdce mu bušilo jako o závod. A plamínek naděje na konečně zdařilý útěk, se začínala pomalu rozhořívat. Vyběhl ven. Oslnil ho silný sluneční svit a on tak, jak byl - nahý a zubožený - se rozeběhl přímou čarou pryč. Neuběhl sotva ani dvacet metrů a byl odhozen dozadu silným úderem silového pole. Byl z toho tak zblblý, že zůstal ležet se zavřenýma očima na zemi. Několik vteřin si myslel, že je už konečně mrtvý. Když ale otevřel oči, skláněl se nad ním zamračeně černovlasý ninja. Tentokrát však k žádnému trestu nedošlo. Vytáhnul ho za vlasy do stoje a odtáhnul jej do pokoje. Stalo se však něco šíleně podivného. Poděkoval mu, že ho nezabil.
,Proč jsem ho nezabil sakra, když jsem měl možnost?' nadával si doteď v duchu.
Sám sebe nechápal.
,Takováhle možnost se ti už nikdy v životě nenaskytne, a tys to takhle posral,' láteřil.
A měl pravdu. Od té doby Madara už nikdy neusnul. A nikdy se nestalo, že by do místnosti přišel ozbrojený. Zřejmě tušil, že tentokrát by Naruto už tak shovívavý nebyl.
,Musím na to jinak. Jenže jak? Musím se odtud dostat. Copak mě nikdo nehledá? To jsem každýmu tak ukradenej?'
Nakonec se na posteli posadil a přitáhnul si k sobě tác s již vystydlým ramenem. Studené to nebylo ono, ale co jiného mu zbývalo. Netušil, kde to ten chlápek bere, nebo jestli to vaří sám, ale jeho strava byla velmi chutná a rozmanitá. K snídani míval častokrát vajíčka se slaninou, občas nějaký obložený chléb nebo dokonce i palačinky. K obědu a k večeři ramen nebo nějaké maso. Na tohle si stěžovat nemohl. Již několikrát se stalo, že se ho Madara nenuceně zeptal, co by si dal k jídlu a on bezmyšlenkovitě odpověděl popravdě to, na co měl opravdu chuť. A ejhle, vážně mu to přinesl.
,Proč se vlastně ke mně chová tak mile? Unesl mě. Udělal si tady ze mě vlastně štětku na samotný noci.' přemýšlel, když se ládoval vystydlou polévkou.








