
Anime: Naruto
Pár: SasuNaru
Přístupnost: 15+
Upozornění: Shounen-ai, Vulgární výrazy
Obsah: Naruto se při poslední misi ošklivě zraní na hlavě. Zapomene na svých posledních dvanáct let života. Vrátí se mu zpět vzpomínky? Vzpomene si aspoň na něco nebo na někoho?
,,Tak co? Jak je na tom? Je v pořádku? Není to nic vážného?"Sasuke vyletěl ze židle v momentě, kdy Tsunade vyšla z nemocničního pokoje.
Její výraz však značil, že v pořádku všechno není tak, jak by mělo. Za ní vyšla okamžitě Shizune se Sakurou po boku. Ani jedna z nich se netvářila nijak radostně.
,,Žije, to je to nejhlavnější,"začala Tsunade.
Kakashi se připojil k nim.
,,Ale?"Sasuke ji netrpělivě pobídl, aby mluvila dál.
,,Má poškozený mozek,"
,,Ale to snad dokážete nějak opravit, spravit, vyléčit ne?"Sasuke nechápal.
,,Naruto má amnézii, to nijak vyléčit nejde,"vložila se do toho smutně růžovovlasá medic-ninja.
,,Amnézii?"zopakoval Sasuke.
,,To jak spadnul z té skály zapříčinilo velmi silný otřes mozku, který způsobil těžkou amnézii. Naruto si momentálně nevzpomíná na posledních dvanáct let svého života."pokračovala Sakura.
,,D-dv-dvanáct?"zakotal se Sasuke.
,,V nemocnici zůstane tři až pět dní, po tu dobu budeme kontrolovat jeho stav každé dvě hodiny, jeho hybnost a velikost zornic. Poté bude v neschopnosti týden až čtrnáct dní, maximálně tři týdny. Po tu dobu ho bude muset někdo hlídat. Důležité bude, aby si on sám vybral ke komu půjde, komu bude věřit. Nesmí ale zůstat sám."pokračovala Tsunade.
,,Dvanáct let…"zašeptal znovu Sasuke naprosto zdrcen touto informací.
,,To znamená, že si na nás dva nepamatuje?"
Tsunade posmutněle pokývala hlavou.
,,Nepamatoval si ani na mě ani na Shizune. Sakuru si vybavil, ale naprosto nechápal fakt, že je o dvanáct let starší. Amnézie může být časově ohraničená nebo i trvalá. Musíme mu připomenout co nejvíce vzpomínek, zážitků, co prožil. Samozřejmě ne pod tlakem. Musíme také zjistit, zda nezapomněl číst nebo psát a tak dále. To by bylo poté náročnější."pokračovala Tsunade.
Sasuke si zdrceně sednul na nemocniční židli potom co Sakura, Shizune a Tsunade odešly. Složil hlavu do dlaní.
Kakashi si přisednul vedle něj a položil mu ruku na rameno.
,,To bude dobrý, Sasuke. Naruto má silný kořínek, vyseká se z toho."mluvil na něj konejšivě.
,,Co když si na nás nevzpomene? Co když už prostě nebude chtít být se mnou? Co když nepřijme fakt, že je gay… Že… Že…"Sasuke už ani nevěděl jak má pokračovat dál.
Byl totálně zničený. Cítil, jak ho v očích pálí horké slzy, ale nechtěl brečet. Ne tady. Ne před Kakashim. Nechtěl vypadat slabě, musí být silný. Za ně oba.
,,A-Ahoj… Naruto…"pozdravil tiše druhý den odpoledne Sasuke blonďatého chlapce ležícího na lůžku.
Ten k němu otočil hlavu a pomalu se posadil. Pousmál se na něj.
,,A-Ahoj…"pozdravil, ale bylo na něm vidět, že si skoro nevybavuje, kdo před ním stojí.
,,Můžu si sednout?"Sasuke kývnul na židli, která stála u jeho lůžka.
Naruto pomalu kývnul hlavou.
Sasuke se tedy posadil.
,,Vzpomínáš si na mě?"zeptal se ho jemně.
,,Já-já… Já… Nevím… Připomínáš mi…"Naruto usilovně přemýšlel a pak se mu najednou rozsvítilo.
Ty oči, ty vlasy, ta stejná vůně. Ten pohled, i když teď byl o hodně jiný než dřív, když na něj koukal. Taky byl o dost starší.
,,Sasuke?!"vykulil oči.
Sasuke se na něj usmál a přikývnul hlavou.
,,Tobě je taky osmnáct?"zeptal se ho blonďák.
,,Jo, je mi osmnáct,"
,,Bože,"Naruto si dal dlaň na čelo.
,,Pamatuješ si ještě něco?"
,,M-Moc ne… Akorát jsem včera viděl Sakuru… P-pak jsem poznal Tsunade a Shizune, museli se mi představit. Vůbec jsem si je nevybavil."
,,Co si pamatuješ posledního?"
,,Hmm,"Naruto si ukazováčkem a palcem chytl bradu a zapřemýšlel se.
,,No… Naposledy… Že jsme seděli my dva u jezírka… Západ slunce. Házeli jsme žabky a povídali si."vzpomínal.
Sasuke si na ten den pamatoval. Bylo to před dvanácti lety. Seděl u jezera nejdřív sám a pak se k němu přidal i Naruto, který procházel kolem něj.
,,Tak od té doby se toho hodně moc stalo,"vzdychnul si Sasuke.
,,Dvanáct let je dlouhá doba no,"povzdychnul si Naruto.
Na pár sekund nastala odmlka.
,,Jak dlouho tu budu muset být?"proťal ticho blonďákův medový hlas.
,,Tsunade říkala tři až pět dní. Podle toho jak ti bude. Pak budeš v neschopnosti asi týden dva, maximálně tři týdny… Nebudeš smět být ale sám…"řekl Sasuke tiše.
,,Budu muset být pod dozorem?"
,,Jo… Je důležité, aby sis vybral sám, kdo s tebou bude,"kývnul Sasuke.
,,Chci být s tebou!"vyhrknul Naruto, ,,Teda… Pokud jsme pořád přátelé,"dodal pak méně zbrkle.
Sasukeho srdce zaplesalo radostí. Tohle byl dobrý začátek.
,Jsme něco mnohem mnohem víc, Naruto, ale o tom radši jindy,'
,,Klidně, nemám s tím problém,"mrknul na něj Sasuke.
Do dveří se zaklepáním vstoupila Tsunade.
,,Ahoj Naruto, jak se cítíš?"vešla s úsměvem dovnitř.
,,Jo… Dobrý… Jen mě pořád bolí hlava."
,,To ještě chvíli bude,"usmála se Tsunade a pohlédla na Sasukeho.
,,Zdravím, Hokage-sama,"pozdravil ji.
Ona jen pokývla hlavou.
,,Sasuke mi říkal, že budu muset být ještě pod kontrolou po vypuštění z nemocnice,"začal Naruto.
,,Ano, musíme mít kontrolu nad tím, že se ti nic nestane a hlavně ti pomalu ukazovat všechno, co jsi zažil a prožil a doufat, že si třeba vzpomeneš,"pokývala opět hlavou blonďatá žena.
,,Chtěl bych, aby na mě dohlížel Sasuke,"řekl Naruto odhodlaně, bez známky toho, že by k tomuto rozhodnutí byl přemlouván.
,,Není problém Naruto, pokud je to tvé rozhodnutí,"
,,Jo, je. Jsme přátelé, mám k němu důvěru."usmál se na ni skoro stejně jako dříve.
Tsunade si všimla, jak během slova "přátelé" Sasukemu po tváři přejel stín bolesti a smutku.
,Hezky pomalu Sasuke, všechno půjde,'pomyslela si povzbudivě.
,,Dobrá, no nic, nebudu vás dále rušit. Stavím se tu po večeři."rozloučila se a odešla.
Pět dní uplynulo jako voda. Sasuke za ním každý den chodil a vyprávěli si. Pomáhal mu vzpomenout si a Naruto jen žasl nad tím, co všechno za ta léta dokázal.
Zastavili se za ním všichni jeho kamarádi. Každý se mu znovu představil a povyprávěl mu pár příhod, které s ním zažil. Naruto opravdu nestačil žasnout. Hlavně nad tím, jak ho lidé přijali mezi sebe, když se mu jako malému všichni stranili.
,,Chceš jít bydlet ke mně, nebo mám jít já k tobě?"zeptal se Naruto zvědavě.
,,Myslím si, že nejlepší bude, když budu já bydlet u tebe. Budeš ve vlastním bytě a možná si trochu vzpomeneš."usoudil Sasuke.
To byla jedna část pravdy. Ta druhá byla, že vlastně Naruto už přes rok bydlel u Sasukeho. Takže by to pro něj byl relativně šok, kdyby si naklusal k Sasukemu domů a zjistil by, že jsou tam jejich společné fotky, že tam má spousty svých věcí, že sdílí jednu obrovskou manželskou postel.
Během doby, co Naruto pobýval v nemocnici, Ino, Shino, Hinata a Neji pomohli Sasukemu přestěhovat několik Narutových věcí do jeho starého bytu. Uklidit tam a naaranžovat to tak, že to vypadalo, že tam Naruto skutečně šestnáct let bydlí.
,,Asi máš pravdu,"kývl Naruto.
,,Koukám, že si tuto otázku čekal a máš už zabaleno,"zazubil se na něj nakonec, když si všimnul Sasukeho sbalené velké tašky.
,,Jo, čekal,"usmál se na něj Sasuke.
,,Nechceš se stavit v Ichiraku Ramen?"nadhodil Sasuke, když šli pomalým krokem k Narutovi domů.
,,Upřímně ani ne, nemám na ramen chuť,"řekl Naruto.
Což bylo opravdu divné, jelikož Naruto si nikdy nenechal ujít příležitost nacpat si břicho jeho nejmilovanějším jídlem.
Vstoupili do Narutova bytu. Odhodili tašky.
Naruto se rozhlédnul. Nic z toho si moc nevybavoval. Upřeně se zadíval na několik zarámovaných fotek, kde se na něj zubil on sám se svými přáteli a svým týmem.
,,Koukám, že s nimi mám opravdu dobré vztahy,"zadumal se nahlas.
,,Jo to máš. Mají tě rádi. Záleží jim na tobě a proto se pro tebe budou snažit udělat první poslední, aby sis na ně pořádně vzpomněl."
,,A ty?"Naruto se na něj podíval a položil fotku jejich týmu 7 zpátky na noční stolek.
,,Co já?"nechápal najednou Sasuke.
,,Ty mě máš rád?"
,Já tě miluju,'
,,Ano, mám tě rád,"kývnul hlavou Sasuke.
Naruto se na něj usmál a černovlasý mu úsměv oplatil.
Večer spolu seděli na rozkládacím gauči, na kterém měl Sasuke spát. Upíjeli saké, které Naruto našel v lednici.
,,Vážně jsem tak mocný?"užasl nad sebou Naruto.
,,Ano, jsi silný. Velmi silný. Hodně a tvrdě jsi trénoval."
,,Nemůžu stejně uvěřit tomu, že mám v sobě Kyuubiho,"
,,Naučil si se s ním relativně vycházet. V bojích ti občas hodně pomůže. Upřímně… Všichni jsme se tomu dost divili, jelikož nám jako malým nikdo nic neřekl, až když jsme trochu vyrostli. Měli jsme vlastní hlavy a proto jsme se všichni s tebou začali kamarádit nehledě na to, co v sobě skrýváš za démona."
,,Tak proto se mi všichni tedy stranili?"pohlédl na něj, v očích smutek.
,,Ano. Dospělí se tě báli. Nevěřili volbě Čtvrtého Hokage, že právě v tobě má být zapečetěný Kyuubi. Nevěřili, že ho dokážeš ovládnout a sami teď zírají nad tím, jak moc se v tobě pletli. Mají tě nyní za hrdinu vesnice."
Naruto se zahleděl nepřítomně před sebe.
,,Dávej si na něj pozor,"
,,Nechci, aby sis s ním hrál rozumíš?"
,,Je to netvor!"
,,Je to zlo! Zhouba pro naši vesnici!"
,,Co to vůbec Čtvrtého napadlo, zapečetit to monstrum do tohohle děcka?!"
,,Nedívej se na něj,"
,,Co se děje?"Sasukeho jemný hlas ho vytrhl ze vzpomínek.
,,Uhm, vzpomněl jsem si,"podíval se na něj opět se smutkem a bolestí v očích.
,,Na co?"
,,Na to, jak se ke mně lidé chovali, když jsem byl malý. Jsou to jenom útržky, jenom věty. Vím, že jsem k nim stál zády. Oni byli za mnou a mluvili."
,,To je dobrý Naruto, už je to dávno pryč,"Sasuke se nekontroloval a položil svou ruku na tu Narutovu.
Naruto neucuknul. Ten dotyk mu byl dá se říci příjemný. Takové kamarádské gesto útěchy. Usmál se na něj.
,,Je pozdě, jsem utahaný. Půjdu spát, nevadí?"řekl jemně.
,,Ano je pozdě, měli bychom si jít lehnout,"kývl Sasuke.
Naruto se zvedl z gauče, zhasnul světlo a svlékl se do spodního prádla a zalezl do své postele.
,,Dobrou noc, Sasuke,"zašeptal.
,,Dobrou noc, Naruto,"
Ráno, když se Naruto konečně probudil, Sasuke byl už dávno vzhůru. Připravoval snídani.
,,Dobré ráno,"Naruto se protáhl na posteli.
,,Dobré ráno,"Sasuke musel odvrátit zrak od polonahého muže sedícího na posteli.
Tolik chtěl k němu přiskočit a políbit ho na dobré ráno, jako už měl několik let ve zvyku. Tentokrát ale nesměl. Nemohl. Nechtěl ho vyplašit.
,,Máš hlas?"zeptal se pro to jen.
,,Jo, umírám hlady,"zazubil se blonďák a na podtržení svých slov mu zakručelo v břiše.
,,Super, za chvíli to bude,"
,,To jsou palačinky?"Narutovi se sbíhaly sliny.
,,Jo, máš je rád,"kývnul Sasuke.
,,Co chceš k snídani?"ptal se černovlasý jednoho rána.
,,Palačinky a kopou ovoce, šlehačky a čokolády!"odpověděl Naruto, neváhal se svou volbou ani minutu.
,,Dostaneš cukrovku,"podotknul Sasuke.
,,No a? Za to mi to stojí!"zubil se blonďák.
,,Zase se ti něco zablesklo?"odtušil Sasuke Narutův pohled.
,,Jsme asi hodně dobří přátelé, když u sebe přespáváme co?"zeptal se Naruto.
,,Eh… No… Jo jsme… Jsme nejlepší přátelé."
,Hezky pomalu. Nic hlavně neuspěchat.'
Naruto se s jeho odpovědí spokojil a vylezl z postele jen v trenkách.
Sasuke raději odvrátil pohled zpět k prskající pánvi.
,,Stihnu rychlou sprchu?"zajímal se Naruto.
,,Jo, určitě jo,"
,,Co budeme dneska dělat?"zeptal se Naruto a nastříkal si na zamotané palačinky kopu šlehačky.
,,Co se ti bude chtít,"řekl Sasuke.
Naruto se zamyslel.
,,Ukázal by si mi vesnici? Kde co všechno je? Kam jsem třeba chodil nejradši?"
,,Určitě nebude problém. Cestou se můžeme stavit i za několika našimi přáteli."
,,Jo, to bude skvělý,"zazubil se Naruto s nadšením.
A jak se dohodli, tak to taky tak bylo. Po snídani se Naruto se Sasukem rozešli po vesnici. Zpráva o blonďáčkově stavu se vesnicí rychle rozšířila a Sasuke opravdu žasl nad tím, jak blonďáčka upřímně litují a bez přemáhání se mu představují a občas řeknou i nějakou zábavnou historku nebo průpovídku, kterou s ním zažili.
,,Tady je Ichiraku Ramen. Tohle je místo, kde tě vždycky všichni jisto jistě najdou. Jsi schopen tu utratit všechny vydělané peníze z misí."zasmál se Sasuke.
,,Opravdu?"zakroutil nevěřícně hlavou blonďák.
,,Jo. Teuichi a jeho dcera Ayame tu vaří. Mají tě rádi a občas ti nechají i nějakou porci zdarma. Chceš se najíst?"
,,Je ještě brzy. Co kdybychom si dali ramen až půjdeme zpátky ke mně?"nadhodil Naruto.
,,Není problém,"usmál se Sasuke.
,,Jé ahoj, kluci, jste na procházce?"mávala na ně zvesela Ino, když venku před květinářstvím aranžovala kytky ve vázách.
,,Ahoj Ino,"mávnul Sasuke i Naruto a přistoupili k ní.
,,Tak jak to jde?"usmála se na ně blondýnka.
,,Jsme teď na procházce, Sasuke mi ukazuje vesnici a všechny místa, který pro mě nějak znamenají,"
,,A už jsi byl na ramenu?"
,,Tam se zastavíme na oběd až půjdeme zpátky,"zazubil se Naruto.
,,Až ochutnáš určitě si na něco vzpomeneš, tím jsem si jistá,"rozesmála se Ino.
,,Doufám,"zasmál se Naruto.
,,Tak jak to zvládáš?"zeptala se Ino, když sledovala Naruta, jak přechází od jedné vázy ke druhé a čichá ke květinám.
Sasuke si povzdechl.
,,Je to těžké, ale zatím to zvládám. Jsem rád, že si vybral mě jako dá se říci opatrovníka. Už měl dva takové záblesky. První, když byl malý a lidi ho ještě neuznávali a druhý měl, když jsem mu ráno udělal ke snídani palačinky."řekl Sasuke.
,,Tak vidíš, dělá pokroky. Ono to přijde."usmála se na něj přívětivě blondýnka.
,,Nevím, co se stane, když si třeba vzpomene na mě. Stačilo mi to ráno. Ptal se mě, jestli jsme opravdu tak dobří kamarádi, když u sebe přespáváme a já mu ráno dělám snídani."
,,A co jsi mu řekl?"
,,Co asi? Jasně, že jsme dobří kamarádi. Co když bude mít záblesk na nás dva? Jakože, když už jsme byli pár. Co potom? Co když si myslí, že je heterák a přijde mu to nechutný? Co potom?"Sasuke začal opět panikařit.
,,Sasuke uklidni se, to bude dobrý,"
,,Uhm, Ino? Prodáš mi je?"Ino se podívala za Narutem.
Ten držel puget různých pestrobarevných květin.
,,Klidně si je nech, Naruto,"usmála se na něj.
,,Vážně?"
,,Jo, ber to jako dárek,"








