
Anime: Naruto
Pár: SasoDei
Přístupnost: 15+
Upozornění: Shounen-ai, Vulgární výrazy, Komedie, Romantika
Obsah: Sasori je společně s Deidarou vyslán Peinem na jednu krátkou misi.
Deidara se společně se Sasorim objevili v Peinově pracovně.
,,Tak co potřebujete, šéfe?"zeptal se okamžitě Deidara, když tam dorazil v závěsu se Sasorim.
,,Mám pro vás misi,"začal.
,,A jakou?"povytáhl obočí okamžitě Deidara.
,,Kdybys mě nechal domluvit, řekl bych vám to,"odsekl nevraživě zrzavý ninja.
,,Sorry šéfe,"zabručel Deidara a protočil očima.
,,Takže, vaše mise spočívá v tom, že půjdete do Vodopádové vesnice a zjistíte vše, co se týká plánovaného útoku na naši organizaco. Je vám to jasný?"koukl se po těch dvou.
,,Jasně šéfe,"vyjekl nadšeně Deidara.
Nadšeně proto, že konečně mohl jít na nějakou misi a také nadšeně proto, že na tu misi mohl jít se Sasorim a ne s Tobim jako obvykle. Dneska měl obzvlášť hodně dobrou náladu, protože mu konečně začal fungovat ten zasranej fén a nebylo to tím, že by ho nedal do zásuvky, takovej idiot zase není…
,,Tak si padejte sbalit a do týdne ať jste tady se všemi informacemi,"vyhnal je Pein ze svojí pracovny.
,,Dneska měl nějakou blbou náladu."zašvitořil Deidara, když za sebou zavřel dveře.
,,Třeba Konan včera nebyla tak dobrá jako jindy,"zamumlal Sasori s úšklebkem ve tváři.
,,Jo to je mož,ý."přikývl Deidara, v tom se ale zastavil na místě a skenoval Sasoriho záda.
Sasori až po pár metrech zjistil, že už vedle něj neposkakuje ten blonďatej blázen a proto se otočil.
,,Jdeš?"povytáhl znuděně obočí.
,,Jak ty můžeš vědět, že Konan nebyla dobrá v posteli jako jindy? Spíš snad s ní?"obvinil ho blonďák okamžitě.
Smutek v hlase zakryl na výbornou.
,,Nevšiml sis jindy tak blaženého Peinova i Konanina výrazu, po rušný a uspokojivý noci?"protočil oči v sloup rudovlasý ninja.
,,Takže s ní nespíš?"Deidarovy se rozzářily oči.
Tentokrát radost byla jasně v jeho hlase znát.
,,Ne. Navíc… Nejsem na holky."zabručel Sasori a rozešel se dál.
,,Takže mám šanci!"zavýskal radostně Deidara a poskočil si na místě.
Ovšem hodně nahlas zavýskl.
Sasori ztuhl na místě.
,,Co si to říkal?"zeptal se a otočil se na svého nynějšího týmového parťáka pro tuto misi.
Deidara zrudl od hlavy až k patě jako čerstvá jahoda.
,,Ehm… Že, že, že… No… Nic zajímavého!"odsekl najednou a dohnal ho.
,,Kam jdete senpai?"zajímal se Tobi, když jeho blonďatý týmový partner balil věci do batohu.
,,Mám misi se Sasorim,"vysvětlil Deidara.
,,Bez Tobiho?"
,,Jo, bez Tobiho. Tobi tu zůstane a počká na mě."občas si připadal, že mluví s děckem.
Proč Tobi musí hrát takového idiota? Nebo idiotem skutečně je?
,,A řekne Deidara Sasorimu, že ho má rád?"zajímal se dál Tobi.
Deidara ztuhnul na místě.
,,Jak to víš Tobi?"nechápal a stočil na něj pohled.
Cítil, jak se Tobi pod tou svou stupidní oranžovou maskou ušklíbnul.
,,Deidara-senpai mluví ze spaní a Tobi ho poslouchá,"odvětil hravým hlasem.
Deidara si povzdechl.
Se Sasorim se sešel o dvacet minut později před nynějším sídlem Akatsuki organizace. Mohli se vydat na cestu. Čekalo je bezmála sto kilometrů chůze. Věděli, že nemohou jen tak skákat po větvích jak veverky, budou tam nastražené pasti a snímače pohybu. Když půjdou v klidu po zemi, budou méně nápadnější. Nikdo by to jen tak nečekal.
Deidara se však už asi po čtyřiceti kilometrech plazil pomalu na zemi s tím, že už nemůže. Nebyl zvyklý na dlouhou chůzi. Nebo respektive, nesnášel dlouhou chůzi.
,,Vem mě na záda,"zakňučel udýchaně.
,,Co prosím?"otočil se na něj s otazníkama v očích Sasori.
,,Vem mě na záda, já už fakt nemůžu,"udělal psí očička.
,,Zapomeň. Jseš snad chlap a ne žádná baba. Něco vydržíš."zavrčel a ignoroval ho.
Když ale po pěti minutách neslyšel Deidarovo nadávání, vzdychání a klení, otočil se. Zjistil, že jde sám.
,,Ten malej, zakrslej bastard! Teď abych se kvůli němu vracel."zavrčel a nezbývalo mu nic jiného, než se pro něj tedy vrátit.
Nemůže ho tam přece nechat.
Našel ho jak si ležérně sedí pod stromem a čumí prakticky do blba. Ani si snad nevšiml, že se před něj Sasori postavil.
,,Co si myslíš, že jako děláš?!"vyjel na něj naštvaně.
,,Co asi?! Oddychuju. Říkal jsem ti, že už nemůžu."odsekl.
,,Ale při tom tvým tempu se tam nedostaneme ani za rok,"zavrčel Sasori.
,,No tak jdi sám."odsekl blonďák a nevypadalo to, že by se v nejbližší době postavil a přidal se ke svému parťákovi.
Sasori si jenom povzdechnul. Přehodil si batoh ze zad na břicho a skrčil se před Deidaru, zády k němu.
,,Tak dělej,"zavrčel Sasori odevzdaně.
,,Miluju vás Sasori-senpai!"zaječel nadšeně jak děcko a vyskočil mu na záda.
,,Jo. To už známe."zabrblal si pro sebe Sasori a konečně se mohli vydat na cestu.
Ušli - Teda… Sasori ušel s Deidarou na zádech ještě dalších patnáct kilometrů než se konečně rozhodli utábořit.
Oba si postavili stany a Deidara rozdělal ještě malý ohýnek.
,,Jdu spát… Dobrou noc, Deidaro,"zamumlal ospale Sasori a zalezl do svého stanu.
,,Dobrou noc, senpai,"zamumlal Deidara a chvíli ještě seděl u ohně, než se rozhodl jít spát taky.
Něco málo minut po půlnoci Sasoriho probudilo jakési šeptání u jeho stanu.
,,Sasori-senpai. Můžu dovnitř, prosím?"kňučel skoro plačtivě Deidara.
Sasori rozepnul stan a do jeho náruče se vrhnul ubrečený Deidara.
,,Co se ti stalo?"nechápal Sasori a obejmul Deidaru kolem pasu.
,,Měl jsem zlý sen. Že…, že vás zabije ta růžovovlasá čůza z Listový."brečel.
,On má o mě starost?'pousmál se.
,,To bude dobrý. Nic se mi nestane."konejšil ho a jemně ho objímal.
,,Můžu spát dneska s tebou?"podíval se na něj uplakanýma očičkama.
,,No tak dobře,"kývnul Sasori.
,,Děkuju,"zašeptal blonďák a stulil se u Sasoriho do klubíčka.
Za chvíli už spokojeně oddechoval, ale Sasori ještě ne. Užíval si pocit mít toho blonďatého idiota takhle blízko sebe.
,,Miluju vás Sasori-senpai,"zamumlal s úsměvem Deidara ze spaní.
Sasori na chvíli ztuhl, než se pousmál a jemně blonďáka pohladil po dlouhých vlasech.
,,Já tebe taky, Deidaro,"s tímhle se vydal i on do říše snů.
Celkem pozdě ráno, sbalili stany a vydali se na cestu.
Tentokrát se Deidara snažil udržet stejné tempo jako Sasori, ale po dalších čtyřiceti kilometrech chůze bez odpočinku toho měl pomalu plný zuby.
,,Chceš zase na záda?"zeptal se ho bez okolků Sasori, když viděl jak zatíná zuby jen aby si zase nestěžoval.
,,Můžu?"optal se šťastně Deidara.
,,Jinak bych se neptal,"protočil očima Sasori a zase si přehodil batoh ze zad na břicho.
Deidara mu vyskočil na záda, obejmul ho okolo krku a přitiskl se na něj.
Večer rozestavěli všechno stejně jako minulou noc.
Oba seděli zase u ohýnku a čučeli na poskakující plamínky. V tichosti se navečeřeli.
,,V noci, ze spaní, si řekl, že mě miluješ. Je to pravda?"prolomil ticho konečně Sasori.
,,Eh?"Deidara znovu zrudnul.
Sasori se zvednul ze svého místa a přešel k Deidarovy, před kterého se naklonil.
,,Odpovíš mi?"zeptal se ho a zlehka se otřel svými rty o ty jeho.
Deidara mlčel. Naprosto se ztratil v Sasoriho oříškových očích.
,,Protože já tě miluju taky,"tentokrát ho Sasori políbil doopravdy.
Když Deidara překonal počáteční šok, zapojil se do polibku taky.
Odtrhli se od sebe až když jim rapidně docházel vzduch.
,,Můžu spát dneska zase u tebe?"zaprosil se štěněčím pohledem.
,,Očekávám to,"zašklebil se Sasori.








