close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chci důkaz, že ti na mě záleží (SasuNaru) 1/2

30. ledna 2020 v 11:11 | Naruko |  Dvourázovky

Anime: Naruto
Pár: SasuNaru
Přístupnost: 15+
Upozornění: Shounen-ai, Vulgární výrazy
Obsah: Naruta už nebaví to, jak se k němu Sasuke neustále arogantně a chladně chová i potom, co si k sobě našli cestu. Pokaždé, co se kvůli něčemu pohádali, Naruto za ním přišel s omluvou, i když věděl, že to kolikrát nebyla jeho chyba. Jenže jednou ta trpělivost prostě přeteče.


,,Věděl jsem, že to mezi náma nebude fungovat!"Naruto naštvaně praštil pěstí do stolu až se hrnek s horkým čaje rozklepal a tekutina v něm se nebezpečně zavlnila.
,,Tak proč si tomu dával teda šanci?"zeptal se ho s klidem Sasuke opřený o futra dveří pohlížející temnýma očima na blonďatého rozzuřeného anděla.
,,Protože jsem slepě doufal, že se změníš!"mračil se blonďák.
Sasuke se ušklíbnul.
,,Jsem takový, jaký jsem. Měnit se nehodlám. Jestli ti něco vadí a máš s něčím problém, tak támhle jsou dveře."Sasuke mávnul rukou ke dveřím a odešel.
Pro něj debata skončila. Pro Naruta taky. A nejenom to, pro něj skončilo už všechno. Tohle byla poslední kapka v plné sklence. Poslední hřebík do rakve jejich lásky.

,,Tak co, už si se uklidnil a půjdeš si lehnout?"Sasuke vešel do obývacího pokoje o několik desítek minut později.
Jenže tam nikdo nebyl. Sasuke se zamračil.
,,Naruto?"zvolal.
Nic. Ticho. Tíživé ticho. Rozhodl se proto obejít všechny pokoje i zahradu před domem. Nikde nebyl. Vlezl do šatní skříně a zjistil, že tam Narutovy věci chybí. Chybí i jeho hrnek a peněženka s žabkami. Jeho hygienické potřeby. Jeho knihy a svitky. V koši v kuchyni našel jejich roztržené fotky. Přesně napůl. Plyšáky a papírové květiny, které pro něj Sasuke vyhrál jednou na Konožské pouti na něj civěli z koše taky.
,,Chmm, stejně přileze zpátky,"řekl, když zhodnotil situaci, ,,stejně jako vždycky, když mu něco přelítne přes nos,"dodal a šel se do koupelny umýt.

Uběhlo pár dnů a Naruto se stále do Sasukeho domu nevrátil. Nepotkal ho ani ve vesnici. Dokonce, i přes všechnu svoji hrdost, se Sasuke stavil i v jeho bytě, ale tam také nebyl. Kakashi ani Sakura ho taktéž nepotkali. A v Ichiraku Ramen se taky nezastavil.
,Kam se sakra poděl?'Sasuke si to razil přímo do kanceláře Hokage.
Zabušil na dveře.
,,Dále!"ozvalo se za nimi.
Vstoupil.
,,Á Sasuke, jdeš mi přímo do rány,"přivítala ho blonďatá Hokage lehce nervózně.
,,Kde je Naruto?"zeptal se okamžitě.
Její úsměv povadl.
,,To bohužel nevíme,"odvětila a podívala se stranou.
,,Jak to nemůžete sakra vědět?!"vyjekl aniž by chtěl.
,,Prostě zmizel,"povzdechla si.
,,Zmizel? Jak jako zmizel?"
,,Jakože odešel… Z vesnice… Nikdo neví kam,"
Sasuke na ní zůstal vyjeveně zírat.
,,Každému zanechal jenom krátký vzkaz,"pokračovala.
,,K-každému?"
Tsunade posunula po stole malou zalepenou obálku s nadepsaným Sasukeho jménem.
Sasuke přistoupil a vzal si ji. Otevřel ji a vyndal složený papírek.

Mrzí mě, že jsem tě nedokázal udělat šťastným tak, jak jsem si přál. Doufám, že jednou najdeš někoho, kvůli komu se změníš.

Sbohem, Naruto

Sasuke list několikrát obrátil.
,To je jako všechno?'
,,Jak dlouho se pohřešuje?"
,,Dva dny,"
,,Jenom dva dny? Já ho viděl naposledy před pěti dny!"
,,Nebyl jsi poslední, kdo se s ním bavil,"
,,A kdo to tedy byl?"
,,Kiba… To on nahlásil, že Naruto zmizel,"dříve než ještě Hokage stihla něco říct, Sasuke beze slova opustil její kancelář.
,Přiveď ho zpět, Sasuke,'pomyslela si.

Sasuke netrpělivě přešlapoval před Kibovými dveřmi. Uběhla snad věčnost, než Kiba otevřel dveře.
Kibův přívětivý úsměv okamžitě potemněl, když zjistil, kdo stojí za dveřmi. I Akamaru se naježil a nebezpečně zavrčel.
,,Co tu chceš?!"zavrčel Kiba se zamračeným výrazem.
,,Prý jsi byl poslední, kdo Naruta viděl,"
,,A?"pozdvihl obočí.
,,O čem jste se bavili? Jak se choval?"vyzvídal Sasuke.
Kiba vyšel po boku s Akamarem z domu. Zavřel za sebou a založil si ruce na prsou. Ležérně se opřel zády o dveře.
,,Proč tě to tak najednou zajímá?"
,,Protože je to můj přítel!"vyhrknul Sasuke.
,,Přítel jako přítel, nebo přítel jako něco víc?"
,,Obojí!"Sasukemu docházela trpělivost, ale nebezpečný lesk v Akamarových očích ho přibržďoval od chutě jednu Kibovi vrazit.
,,Tak to cítíš asi jenom ty,"
Sasuke se zamračil.
,,Co?"nechápal.
,,Pokud jsem Naruta dobře poslouchal, a jakože jsem ho dobře poslouchal tak vím, že už spolu nejste. Nejste ani jedno."
,,Co je to za blbost?!"
,,Vyhodil jsi ho,"
,,Nevyhodil!"
,,Ne? Takže slovní spojení ,,támhle jsou dveře" jsi nepoužil?"Kiba se na něj zvědavě podíval.
Sasuke se zarazil.
,,Nemyslel jsem to vážně!"
,,Ne?"hnědovlásek pozdvihl obočí.
,,Kibo přestaň mě srát a řekni mi, o čem jste se bavili!"Sasuke začínal pěnit.
,,Jedinej, kdo tu někoho sere Sasuke, jsi ty. A nemyslím si to jenom já."Kiba se odpíchnul ode dveří a spustil ruce podél těla.
Přistoupil blíž k Sasukemu.
,,Nejsem jediný, koho sere, jak se k tomu klukovi chováš. On se za tebou bezhlavě hnal několik let, i když jsme mu říkali, že to nemá smysl. Nechápali jsme, co ho za tebou tolik táhne, až jsme nakonec pochopili, že tě celou dobu miloval a životní slib Sakuře, byl jenom zastírací manévr pro pravý důvod. Ten kluk nespal, skoro nejedl… Když nepočítám přežírání u Teuichiho… Pořád jen trénoval, byl přímo poblázněný tím, dostat tě zpět a když se mu to povedlo… A… Vyznal ti svoje city… A ty jsi mu je opětoval… Stal se z něj ten nejšťastnější a nejveselejší kluk, kterýho znám… Ale ty jsi ho prostě ubíjel Sasuke. On věřil, že se změníš, aspoň trochu, kvůli němu. Nikdy nečekal nějakou romantiku, srdceryvný vyznání lásky, dárky, roztomilý přezdívky a ostatní kraviny. Jediný po čem toužil bylo, abys ho prostě jen tak sám od sebe obejmul nebo ho políbil. V posteli, aby si se přitulil a ne se po sexu otočil bokem, aby si se na něj občas usmál."
Sasuke Kibu pozorně poslouchal. I když to byl hodně dlouhý rozhovor, vnímal každé slovo. Každičké.
Kiba minul Sasukeho a šel si sednout kousek dál na zahradní lavičku.
Černovlásek ho následoval. Posadil se vedle něj.
Kiba chvíli mlčel a sledoval rozkvetlou zahradu před sebou.
,,K tvýmu dotazu… Přišel za mnou před pěti dny… Ubrečený, zničený, smutný. Jiný výraz jsem u něj už pomalu nevídal, pokud přicházel od tebe. Říkal, že jste se znova pohádali. Že už to nezvládá. Že možná se za tebou neměl tak bezhlavě hnát, nebo že ti aspoň neměl vyznat svoje city k tobě. Že se měl radši v nich dusit a utápět se, protože, cituju ,,jestli tohle je láska, tak o to nestojím". Přespal u mě a než se trapně zeptáš a skočíš mi do řeči, nespali jsme spolu. Jsme kámoši. Nic víc. Mě pak druhý den zavolala Tsunade a přidělila mi misi. Dohodnul jsem se s Narutem, ať se za mnou staví až přijdu, že bych měl být navečer doma… Když jsem se vrátil, Naruto se nestavil, čekal jsem tedy, že k tobě zase přilezl s prosíkem a omluvou."u toho se Kiba na Sasukeho otočil a zamračil se.
,,Nepřišel,"vzdychnul Sasuke.
,,To mi pak už taky došlo,"zavztekal se Kiba a podrbal Akamara za uchem.
Na chvíli panovalo zase ticho.
,,Jenže nebylo u něj zvykem, že by se nepřišel pochlubit s tím, že už je mezi váma všechno dobrý. Vždycky mi všechno hlásil. Ale teď ne. Poznal jsem, že i Akamaru je docela nervní, tak jsem si řekl, že se stavím u něj doma, jestli tam náhodou nesmutní. Jenže tam nebyl. U tebe jsem se taky nedoklepal ani nedozvonil a tak jsem ho hledal s Akamarem po vesnici. Nikde nebyl. Tak jsem se nakonec rozhodl zastavit u Tsunade jestli Narutovi náhodou nepřidělila nějakou misi, že ho nemůžu nikde najít. A tak jsme se dopídili k tomu, že Naruto zmizel."uzavřel Kiba svůj opravdu velmi dlouhý proslov.
Sasuke mlčel.
,,Musíme ho najít,"rozhodl nakonec černovlasý ninja.
,,Máma se ségrou už na tom dělají, ale zatím bezvýsledně. Naruto za sebou šikovně zahladil stopy. Není zase až tak marný, jak si každý zřejmě myslí. Když mu o něco jde, opravdu u toho přemýšlí. A teď mu jde o to, aby ho nikdo nenašel."
,,Tsunade se zmínila, že každému zanechal dopis,"řekl tiše Sasuke.
,,Jo, nechal mi vzkaz,"kývnul Kiba.
,,Co v něm stálo?"zajímal se Uchiha.
Kiba zalovil v kapse a podal mu složený papírek.

Moc ti děkuju, že jsi při mě vždycky stál. Moc si toho vážím. Jsi opravdu pravý přítel. Vím, že to se mnou nebylo moc lehké poslední dobou a poslouchat mé neustálé výlevy ohledně Sasukeho ti už si drásalo dost uši. Až se dám dohromady, určitě se ti ozvu. Možná se i zastavím, ale nečekej to v blízkých dnech. Musím být chvíli sám.

Zatím se měj Kibaláši

Sasuke na to zíral dost vyjeveně.
,,Kibaláši?"pronesl jen s pozdvihnutým obočím.
,,Kibaláš je jedna z jeho dementních přezdívek pro mě,"zazubil se Kiba.
Sasuke cítil osten žárlivosti, který ho píchnul v hrudníku. Jemu nikdy žádnou přezdívku nedal.
,,Co napsal tobě?"zajímal se hnědovlasý.
,,Nerozepsal se tak jako u tebe,"zamračil se Sasuke.
,,Nic, co bych nečekal. Co teda napsal?"
,,Mrzí mě, že jsem tě nedokázal udělat šťastným tak, jak jsem si přál. Doufám, že jednou najdeš někoho, kvůli komu se změníš. Sbohem, Naruto."odcitoval zpaměti Narutův krátký vzkaz.
Kiba mlčel.
,,Tím chce říct, že už se mnou nikdy nepočítá?"zeptal se Sasuke na něco, co bylo už asi zbytečné.
Kiba pořád mlčel. Zdálo se, jak nad něčím přemýšlí. Jako by se v sobě s něčím nebo někým pral.
,,Proč tu jen tak sedíš a nehledáš ho?"zeptal se na jinou otázku Sasuke.
Kiba si povzdechl a odvrátil pohled na stranu.
,,Já už ho našel…"pronesl tiše.
,,Cože?!"vyjekl Sasuke a vymrštil se z lavičky, ,,Tak proč tu do prdele jenom sedíš a krmíš mě kecama, že tvoje máma a ségra na tom pracují?!"vztekal se.
,,Našel jsem ho včera večer… Máma se ségrou ještě doma nebyly,"řekl jen s pokrčením ramen.
,,Kibo do prdele, kde je?!"vyjel na něj Sasuke připravený po něm skočit, pokud mu to neřekne.
,,Nemůžu, Sasuke… Dal jsem slib,"zavrtěl hlavou smutně Kiba.
,,Vyser se na nějakej zasranej vtip a koukej ze sebe vysypat, kde Naruto vězí!"
,,I kdyby si ze mě chtěl vymlátit duši, nic ti neřeknu. Nejsem podrazák a navíc… Proč ti najednou tak záleží na tom, kde Naruto je? Proč se o něj dá se říci bojíš?"
Sasuke se uklidnil. Posmutněl.
,,Chybí mi,"zamručel.
,,Chybí ti?"uchechtl se Kiba.
,,Jo chybí mi,"kývnul rozhodně Sasuke hlavou.
,,To mu stačit fakt nebude,"zasmál se druhý mladík.
,,Co to meleš sakra?!"Sasuke měl zatnuté pěsti.
Ještě chvíli a fakt se do něj pustí!
,,,Tys to ještě nepochopil? A to se říká, že si inteligentní."
,,Ki-bo!"
,,Naruto chce důkaz, že ti na něm záleží,"
,,Důkaz?"
,,Jo… A to, že mu vzkážu, že mu chybíš… To se jenom vysměje…"
,,Takže jste se bavili?"
,,Jasně, že jsme se bavili, když jsem ho našel,"
,,O čem?"
,,Sasuke…"Kiba se postavil, ,,Nech ho být. Trpěl už kvůli tobě dost, nemyslíš? Nemyslíš si, že jsi mu už dost ubližoval?"mračil se.
Sasuke si ho měřil pohledem. Vypadalo to, že se nepřipravoval k útoku.
,,Další věcí je, že mě Naruto prosil, abych ti nerozbil hubu. Bylo to dost těžký a stálo mě to dost přemáhání, abych mu něco takovýho slíbil."
,,Takže Hokage neví, že jsi ho našel?"
,,Ne,"
,,Takže mi neřekneš, kde je?"
,,Ne,"
,,Takže mi neřekneš, o čem jste se bavili?"
,,Ne,"
,,Fajn, zjistím si to sám,"
,,Tak to hodně štěstí,"ušklíbnul se jen Kiba a pomalu odkráčel zpět do domu zanechaje Sasukeho na zahradě samotného.

,Když ho Kiba během dvou dnů našel, nemůže být nikde daleko. Pokud se nepřemístil, ale to pochybuju. Naruto je člověk, co potřebuje společnost, nedokáže vydržet sám.'přemýšlel Sasuke po cestě od Kiby.
,Kde se můžeš sakra schovávat?'odemkl dveře domu a vstoupil dovnitř.
Zalezl do kuchyně a začal si vařit vodu na kávu. Když se opíral o kuchyňskou linku a čekal až se voda uvaří, jeho pohled zabloudil k odpadkovému koši, ve kterém se na něj stále vesele zubili všechny jejich vzpomínky. Skoro jako omráčený k němu přišel a všechny věci z něj vyndal ven na stůl. Ze šuplíku vyndal lepící pásku a slepil všechny jejich společné fotky. Konvice začala pískat, Sasuke vypnul plyn a zalil s ní černý prášek v hrnku. Přidal lžičku cukru a trochu mléka. Posadil se ke stolu. Pohledem přejížděl z jedné věci na druhou, z jedné fotky na další. Nerad se fotil, ale Naruto ho vždycky k tomu překecal. Jeho zrak upoutala jedna fotka. Přitáhl si ji blíž a vzal ji do rukou. Venku zahřmělo. Oba se na fotce usmívali, byli v jakémsi srubu, za nimi byl krb, ve kterém plápolal oheň. Znovu zahřmělo.
,,Ten srub za Konohou!"plácnul Sasuke z ničehonic do stolu a vyrazil z domu, aniž by si z kávy aspoň trochu usrkl.
Ten malý dřevěný srub objevili při cestě z jedné společné mise. Tenkrát je zastihnul příšerný liják a oni se tam schovali. Zapálili oheň, aby se ohřáli a aby jim uschlo mokré oblečení. Taky si tam dost slušně a hlasitě zašukali.

Sasuke se hnal lesem jako blázen. Déšť nedéšť musel ten srub najít. Něco mu říkalo, že Naruto bude právě tam.

Když stanul konečně před malým srubem, byl promoklý na kost. Déšť byl hustý a silný. Velké kapky se rozbíjely o jeho pevné tělo. Vydýchával se. Vzteky. Bohužel přesně nevycítil, na koho je naštvaný. Na sebe? Na Naruta? I přes hustý déšť viděl, že se ve srubu svítí. Rozrazil dveře a vrazil dovnitř.
Naruto málem leknutím vyskočil z kůže. Seděl právě u krbu, zíral do ohně a vzpomínal na tu noc, kterou tady se Sasukem kdysi strávil.
,,S-S-Sas-Sasuke?"zakoktal se.
Nikdy by si netipoval, že ho tady najde. Že mu to dojde. Že si vzpomene.
,,Překvápko,"zavrčel Sasuke.
Naruto se rychle postavil na nohy.
,,Co tu chceš?"zamračil se blonďák.
,,Hádám, že si čekal zřejmě Kibaláše, co?"procedil skrze zuby.
,,C-co? On ti? On ti řekl, že jsem tady?"podivil se Naruto.
Musel stočit svůj zrak jinam. Nechtěl si připustit, že Uchiha v tom mokrém oblečení vypadá neuvěřitelně sexy.
,,Ne, přišel jsem na to sám. Nemusíš se bát, že by tě tvůj kamarádíček zradil."prskal Sasuke.
,,No a proč tu teda jsi?!"
,,Jsem tu, abych tě dostal zpět do vesnice,"zamračil se Sasuke.
,,Tak se zase můžeš otočit a jít,"mávnul rukou Naruto, sednul si a opět se otočil k ohni.
,,To nebyla žádost,"černovlasý ninja přistoupil k němu zezadu.
,,A co to jako mělo být? Příkaz?"uchechtl se Naruto.
Sasuke si povzdechnul a sednul si vedle něj do tureckého sedu, nedbaje na to, že je stále v mokrém oblečení. Rád by si zopakoval tu noc tady, ale něco mu říkalo, že k tomu určitě nedojde.
,,Proč jsi odešel?"
,,Vyhodil si mě,"
,,Nevyhodil,"
,,Řekl si mi, že jestli se mi něco nelíbí, tak, že tam jsou dveře, takže si mě vlastně vyhodil, protože mě se něco nelíbílo. A nelíbilo se mi toho hodně."Naruto se smutně mračil.
,,Vím, že to se mnou není procházka růžovou zahradou,"povzdechl si Sasuke.
Naruto se uchechtl.
,,To teda opravdu není,"posmutněl.
Sasuke se zahleděl do ohně. Mlčel.
,,Já už takhle nemůžu, Sasuke,"Naruto sklopil hlavu.
Ruce měl zatnuté v pěst.
,,Jak to myslíš?"
,,Myslím si, že to mezi námi byla chyba,"řekl tiše blonďák.
,,Jako, že to chceš ukončit?"Sasuke se na něj udiveně podíval.
Druhý chlapec mu pohled ale neopětoval, jen pokýval hlavou.
,,Páni,"vzdychnul Sasuke, ,,to bych nečekal,"
,,A co si jako čekal?!"Naruto se na něj podíval, oči zaplněné slzami, ,,Čekal si, že si sem nakráčíš a já s tebou půjdu?! Že ti zase budu dělat po večerech společnost?!"
,,Takhle jsem to nemyslel,"
,,A jak si to myslel?!"Naruto se postavil.
Sasuke mlčel. Přemýšlel jak to má formulovat.
,,Tak jak si to teda myslel?!"v Narutovi vřela krev.
Odpovědi se ale nedočkal.
,,Víš Sasuke, opravdu jsem si myslel, že tě dokážu změnit. Že aspoň na mě dokážeš být jiný, ale ty to asi neumíš. Byl jsi tak strašně zaslepený pomstou, že nějakej cit jako láska ti už asi nikdy nic neřekne. Jenže mi přišlo, že občasný tvoje hezký a milý chování dostávám za odměnu! Jako kdybych byl pes a dostal keksík za to, že jsem si sednul! Já potřebuju člověka, co mi aspoň dá trochu najevo, že mě miluje tak, jako já jeho. Ty jsi mi to ani nikdy neřekl, Sasuke! Nikdy! Potřebuju člověka, co mě vyslechne, pobaví se se mnou, pomiluje se a potom usneme v náručí a ne že se ke mně otočí zády a odsune se pomalu až na kraj postele jakoby se mě štítil! Nedokážeš si ani představit jak to bolelo a jak to pořád bolí!"Naruto si pěstí zabouchal na místě, kde se nacházelo jeho srdce.
Všechna ta slova cedil přes zatnuté zuby a přitom potlačoval pláč.
Sasuke ho pozoroval s pro něj nepochopitelnou bolestí v srdci. Chtěl vstát a obejmout ho, políbit ho, ale tušil, že kdyby se o to pokusil, Naruto by ho při nejlepším jenom odstrčil při nejhorším by mu jednu vrazil. A tak zůstal radši jenom sedět.
Blonďatý ninja se na něj díval. Srdce mu pukalo. Nechtěl to s ním skončit, fakt nechtěl, ale už takhle prostě nemohl dál, a pokud mu ke štěstí pomůže to, že nebude sdílet svůj život se Sasukem, musí to zkusit. I když to bude ze začátku šíleně bolet.
,,Mlčení znamená souhlas, Sasuke. Takže všechno, co jsem řekl je pravda. Já chci prostě někoho, kdo mi ukáže, že ke mně cítí totéž. Že mi to dokáže. Chci vidět a cítit, že někoho dokážu udělat šťastným a ten někdo dokáže udělat šťastnýho i mě."zašeptal Naruto zničeně.
Začal si balit věci.
,,Já se do Konohy vrátím. Je to můj domov. Ale k tobě se nevrátím."s tím si hodil na ramena batoh a zmizel ven do deště.
,,Naruto,"zašeptal jen Sasuke, ale nikdo ho už neslyšel.


A jak Naruto řekl, tak taky udělal. Do Konohy se vrátil, Tsunade se omluvil a vysvětlil jí, že si musel trochu vyvětrat hlavu a protřídit myšlenky. K Sasukemu se opravdu nevrátil. I když ho to tam šíleně táhlo. Chtěl s ním mluvit, chtěl ho objímat, líbat, milovat se s ním i za cenu toho, že k němu bude sarkastický, občas arogantní a že se vždycky po milování otočí k němu zády. Ale zakousnul se a držel se pevně zuby nehty. U Sasukeho už díkybohu svoje věci neměl, tudíž si ušetřil cestu k němu, balení a následné možné přemlouvání a slibování.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama