close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jsme Uchihové a bereme si to, co chceme (SasuNaru, ItaDei)

19. prosince 2019 v 8:20 | Naruko |  Jednorázovky

Anime: Naruto
Pár: SasuNaru, ItaDei
Přístupnost: 15+
Upozornění: Shounen-ai, Yaoi, Znásilnění, Vtip
Obsah: Ani jeden z bratrů Uchihů nedává moc najevo svoje city. Občas se chovají hrubě, sakrasticky a ironicky. Myslí si, že jim patří svět, že si můžou vzít všechno, co si usmyslí. Ale dvěma blonďáčkům nakonec dojde trpělivost a chtějí jim dokázat, že ne vždycky jde všechno tak, jak chcete.

Naruto seděl na posteli v Uchihově domě. Bylo půl osmé večer a Naruto věděl, že za chvíli přijde. Najednou opravdu bouchly domovní dveře a Naruto nechtěně ztuhnul. Sasuke byl doma. Otevřely se dveře do pokoje a v nich stál nejmladší z rodu Uchihů. Blonďáček jen dál smutně seděl na posteli. Věděl, co ho čeká a už s tím byl tak nějak smířený
,,Svlíkni se,"poručil Sasuke a sám ze sebe začal sundávat oblečení.
Naruto poslechnul. Začal ze sebe pomalu sundávat oděv. Nechtěl dopadnout jako minule, když se snažil odporovat. Láska jeho života ho totiž moc nešetřila. Zmlátila ho a znásilnila tak tvrdě, že si nemohl dva dny pořádně sednout na zadek.

Byly to už dva roky co Naruto Sasukemu řekl, že ho miluje. A Sasuke mu řekl, že ho miluje taky. Prožili spolu dva nejkrásnější týdny Narutova života. Sasuke byl pozorný, milý, něžný občas i usměvavý a vtipný. Ale pak… Ale pak se Sasuke tak ukrutně hnusně změnil. Znal se z něj totální necita a tyran. A Naruto nevěděl, jak z tohohle šíleného vztahu ven. Pořád ho miloval, ale čeho je moc, toho je moc.

Sasuke povalil nahého Naruta na postel a na první příraz do něj bez jakékoliv přípravy pronikl.
Blonďáček se tvrdě zakousnul do rtu až se do jeho pusy dostaly malé proudy krve.
Sasuke nedbal na to, jak moc to Naruta bolí. Prostě přirážel a přirážel, dokud nevyvrcholil. Vysunul se z Naruta a tvrdě ho políbil na rty, na kterých ucítil kovovou pachuť krve.
,,Bylo to skvělý jako vždy, zlato,"zavrněl mu Sasuke do ucha.
Pak vstal, obléknul se a odešel, zanechávajíc za sebou Naruta, kterému se spustily z očí slzy fyzické i psychické bolesti.
Už skoro dva roky spali odděleně. Sasuke si vždycky přišel jenom užít a pak zase odešel.

,Tohle už musí přestat. Tohle už prostě nevydržím, nedávám to.'pomyslel si Naruto smutně.
Pár minut ještě probrečel než konečně vstal, obléknul se a přešel ke skříni, odkud vytáhl menší batoh do něhož okamžitě naházel pár svých věcí. Otevřel okno, které v ložnici bylo a vyskočil ven. I když Sasukeho i přesto všechno miloval, nedokázal s ním už dál žít. Nechtěl už dvakrát denně snášet tu příšernou bolest a bejt Sasukeho služka, která pro něj udělá první poslední a je občas odměněna jemným polibkem a příjemnějším sexem.

O několik minut později Naruto míjel Hlavní bránu Listové vesnice a mizel někde v hustém, tmavém lese.

,,Naruto! Naruto pojď sem!"zakřičel Sasuke, když ležel v obýváku na gauči.
Zrovna dostal chuť na další sex i když to dělali bezmála před půl hodinou. Asi ho nabudila ta chuť Narutovi krve ve svých ústech.
,,Naruto!"křiknul znovu, ale nikdo se neozval, nikdo poslušně nepřišel.
Sasuke se podivil. Uzumaki se vždycky objevil. Stačilo jednou zavolat a byl u něj, tak co s ním teď sakra je?! Uchiha nasupeně vstal z gauče a došel k ložnici. Rozrazil dveře a vykulenýma očima zíral na prázdný pokoj a otevřené okno.
,,Naruto,"zašeptal jen než zmizel vzbudit skoro celou Konohu.

,,Itachi! Já-já už to nechci!"zakňučel Deidara, když se dveře jeho společného pokoje s Tobim, otevřely.
Tobi se rychle sbalil a vypadnul z něj. Přihlížet těm hrátkám a slyšet Deidaru naříkat bolestí se mu vážně chtělo.
,,Ale mě nezajímá, co chceš a co nechceš. Tady záleží na mě, co chci a co nechci."zavrčel Itachi a mrsknul s chudákem Deidarou o postel a okamžitě ho zalehl.
Tvrdě a bezcitně spojil jejich rty a začal z nebohého ustrašeného blonďáčka strhávat jeho černý plášť s červenými mraky.

,,V klidu Sasuke. Uklidni se. Zopakuj mi, co si teď říkal a říkej to pomalu a v klidu."nařídila Tsunade a dívala se na zcela zničeného Uchihu.
,,Prostě... Mi se spolu vyspali. Pak jsem odešel do pokoje a asi po půl hodině jsem na něj křičel, aby přišel, jenomže ono nic. Zakřičel jsem znovu. Nic. A tak jsem se šel podívat do ložnice, jenomže on tam nebyl a okno bylo otevřený a jeho věci byly pryč."vysvětlil Sasuke.
Tsunade si ho měřila oříškovým pohledem.
,,Vím, že jsem se k němu nechoval poslední dobou dvakrát nejlíp, ale chci to změnit. Miluju ho. Vážně ho miluju. Záleží mi na něm."zakňučel Sasuke a nešťastně se díval na svoji Hokage, která na tomhle světě byla už nějakej pátek.
,,To neříkej mě, ale jemu. On by to chtěl slyšet. Mnohokrát tady za mnou byl a povídal mi, co mu děláš, ale vždycky to zakončil tím, že tě miluje a že by pro tebe udělal první poslední. Tak teď pro něj to první poslední udělej zase ty. Musela jsem se zapřísáhnout, že ti neoddělím hlavu od těla za to, co s tebou musel skoro dva roky snášet."řekla usmála se na něj zvláštním úsměvem.
,,Takže mi dáváte svolení odejít z vesnice?"zeptal se Sasuke s jiskřičkami v očích.
,,A přivést ho sem? No jistě, že ano a teď už jdi. Najdi ho a přiveď zpátky sem."kývla Tsunade ke dveřím a Sasuke z nich s malým úsměvem vyšel.

O dva dny později se Naruto blížil ke Kamenné vesnici. Avšak několik pár kilometrů před ní se zastavil a díval se na chlapecká záda otřásající se ve vzlycích. Co ho ale udivilo nejvíc bylo, že v tom chlapci poznal Deidaru.
,,Deidaro?"oslovil ho potichu.
Chlapec, nebo spíše už muž se otočil.
,,Naruto-kun?"vykulil oči a v obratu se postavil do bojové pozice.
,,Klid Deidaro. Já nechci bojovat."uklidnil ho Naruto a přešel k němu.
,,Co tady děláš? Jsi tu sám?"zavalil ho druhý blonďák otázkami a přitom si spěšně utíral slzy z tváří.
,,Utekl jsem,"řekl jednoduše Uzumaki.
I když byl Deidara z Akatsuki a Naruto věděl, že ho chtějí dopadnout kvůli Kyuubimu, chtěl tomu chlapci pomoci v jeho trápení. Byl už prostě takový. I sebemenšímu hajzlovi chtěl pomoci, když viděl, že se trápí.
,,Proč?"nechápal Deidara.
A tak mu Naruto převyprávěl svůj dvouroční příběh se Sasukem.

Když skončil podíval se na Deie, který měl zase na krajíčku.
,,A co tu vlastně vůbec děláš ty?"zeptal se nakonec.
,,Mě potkalo skoro to samý, akorát, že to bylo s Itachim. Oba to jsou hajzlové. Oni necítí. Myslí si, že můžou mít a dělat všechno jenom proto, že jsou Uchihové."zavzlykal Dei.
Naruto přikývnul, Deidara měl naprostou pravdu. Netušil, že by na světě byl někdo, kdo prožívá to stejné jako on.
,,Kam máš teď namířeno?"zeptal se najednou Deidara vzpomínajícího blonďáka, který seděl na zemi kousek od něj.
,,Já? Jdu tam, kam mě nohy zavedou,"odpověděl mu Naruto s lehkým úsměvem na rtech.
,,A… Můžu jít s tebou?"zeptal se Deidara.
,,Když mě nebudeš chtít zabít, tak klidně,"zazubil se krátkovlasý blonďák.
Deidara se uvolněně zasmál.
,,Ne… To opravdu ne. Na nějaký lovení Kyuubiho Jinchuuriky nemám nejmenší pomyšlení."
,,Myslíš, že nás aspoň někdo hledá?"nadhodil Naruto a zadíval se na zapadající slunce.
,,Mě? Ne… No… Možná Tobi. Co u tebe?"řekl Dei a usmál se při vzpomínce na toho malýho uječenýho idiota s oranžovou maskou na tváři.
,,Nevím, myslím si, že si snad ani nevšimli, že jsem pryč,"posmutněl Naruto.

,,Přestaň sakra šílet Itachi i Tobi je víc klidnější než ty!"okřikl černovlasého ninju jeho šéf ve své malé pracovně.
,,A vy se divíte? Vždyť jste mu nakukali, že si s ním Deidara hraje na schovku! A ještě mu nakukáte, aby počítal do milionu, aby měl Deidara čas se vůbec schovat!"vyštěkl pobouřeně starší z žijících bratrů Uchihů a unaveně se sesunul na židli.
,,A jak to pěkně zabralo!"zašklebil se Pein.
,,Nerušte! Počítám!"vykřikl Tobi někde v koutě a dál usedavě počítat.
,,Tisíc jedna, tisíc dva, tisíc tři, tisíc čtyři, tisíc pět, MILION! Už jdu Deidaro-sempai!"zaječí Tobi na celé Akatsuki sídlo a rozejde se hledat svého milovaného sempaie.
,,On podváděl,"podotknul Itachi.
Pein jenom pokrčil rameny.

Naruto s Deidarou se ubytovali v nemalém hotýlku v Kamenné vesnici. Tedy, spíše se tam ubytoval jenom Naruto, Deidara se musel přeměnit na nějakou jinou osobu, aby ho tady nezavřeli a nezabili.

Večer, se Naruto s Deidarou procházeli na malé louce za vesnicí. Najednou oba uslyšeli nějaké zašustění a proto oba zbystřili.
,,Deidaro! Tak tady jsi! Hledal jsem tě!"
,,Naruto! No konečně! Hledal jsem tě!"
Oba blonďáčci se prudce otočili, každý však na jinou stranu.
,,Sasuke?!"Naruto se zamračil a z pouzdra, které měl uvázané na pravé noze vytáhl dva kunaie.
Každý si dal do jedné ruky.
,,Itachi?!"Deidarovy oči se zaleskly, ale jeho ruce zopakovaly stejný pohyb jako předtím ty Narutovy.
,,Naruto, já- Itachi?!"
,,Deidaro, já- Sasuke?!"až teprve teď si oba muži, kteří ještě stále patřili do Uchiha klanu, uvědomili, že tu jaksi nejsou sami.
,,Dnes na tebe nemám bohužel čas, bráško,"zašklebil se Itachi a stočil svůj pohled zpět na Deidaru.
,,Nápodobně. Snad někdy příště."odsekl Sasuke a téže stočil pohled k ještě ozbrojenému Narutovi, který se stále chystal na útok.
,,No tak Naruto, prosím, potřebuju si s tebou promluvit,"zanaléhal Sasuke a dál stál v klidu.
,,Ale já s tebou nechci mluvit. Ty dva roky mi naprosto stačili, abych se dozvěděl co jsi zač!"vyštěkl Naruto a pevněji držel kunaie, pořád připraven k boji.
,,Pojď prosím stranou, myslím si, že oni si taky mají co říct."kývnul směrem k dalšímu blonďákovi a černovláskovi, kteří spolu zřejmě mluvili o tom samém.
,,Fajn!"vzdal to Naruto, ale kunaie stále držel v ruce nehodlaje je dát znovu do pouzdra.

Popošli od nich pár metrů, hlouběji do lesa, ale ne zase až o tolik.
Naruto se tam opřel o kmen jednoho z mnoha stromů a podíval se na Uchihu, který si stoupnul kousek od něj.
,,Hmm? No tak můžeš začít mluvit, nejsem tu kvůli tomu, abych na tebe civěl."pobídl ho Naruto zamračeně.
Sasuke se nadechnul a vydechnul. Nikdy se neomlouval, ale kvůli tomu blonďatému stvoření by se snad omluvil i Sakuře!
,,Je mi líto, že sis tyhle dva roky prožil takovýmto způsobem. Vážně jsem nevěděl, co dělám. Ty dva týdny před dvěma roky s tebou, byly to nejkrásnější co jsem kdy zažil."vysvětlil Sasuke.
,,Tak proč si se tak najednou změnil? Proč se z toho milého a občas usměvavého Sasukeho vyvinul ještě větší hajzl, kterým jsi teď?!"zavrčel Naruto.
,,Já-Já začal jsem žárlit…"šeptnul Uchiha.
,,C-Cože jsi to řekl?"Naruto myslel, že se snad přeslechnul.
Proč by proboha Uchiha Sasuke žárlil?!
,,Žárlil jsem. Já… Upřímně jsem nesnášel když ses byť jenom na někoho usmál. Vřelo to ve mně. Já, měl jsem chuť toho dotyčného zabít na místě, proto jsem se k tobě pak začal chovat takhle, chápeš? Chtěl jsem si tě udržet."Sasuke už si pomalu ani nevěděl rady jak toho blonďáka, přesvědčit, aby se s ním vrátil zpátky domů.
Zpátky do Konohy a hlavně zase zpátky k němu. A tak překonal prostě tu vzdálenost mezi nimi a jednoduše ho políbil, už jinak nevěděl, co má dělat.
,,Miluju tě, Naruto. Opravdu tě miluju. Je mi to líto. Vážně. Miluju tě. Věř mi to. Změním se. Slibuju."zašeptal mu do rtů nešťastně.
Naruto zůstal jenom nehybně stát.
Sasuke se od něj po chvíli odpojil a zadíval se mu do očích, které kdysi tolik zářily všemožnými jiskřičkami štěstí, lásky a radosti - a teď nic. Začínal si myslet, že má všechno prohrané, protože se na něj začal Naruto znovu mračit a kunaie stále neschovával, ba držel je ještě pevněji až mu klouby na rukách zbělaly.
,,A ty si myslíš, že když si svatej Uchiha, že si můžeš dovolit všechno a nikdo ti nesmí odporovat?! Musíš každýmu dupat po štěstí?! Vytahuješ se tím, že jsi z klanu Uchiha, že na tebe nikdo nemá, že máš právo brát každýmu štěstí?! Nedokážeš něco druhým dát, ty dokážeš jenom těm druhým všechno brát!" zavrčel na něj Naruto a nedal na sobě jakékoliv pocity znát.
Strašně ho štvalo už jenom to, že prožil dva roky života v bolestech a trápeních.
,,Nezamiloval jsem se do povrchního, arogantního, chladného Uchihy, co se dokáže jenom přetvařovat. Zamiloval jsem se do tebe! Myslel jsem, že tě dokážu změnit k lepšímu, ale zřejmě jsem se asi spletl!"odsekl Naruto.
,,Ne! Já… Dokážu se změnit! Dokážu být zase tím, kým jsem byl těch čtrnáct dní!"namítl Sasuke a snažil se k němu přistoupit, ale Naruto natáhl ruce, ve kterých svíral kunaie a přitiskl mu je ke krku.
,,Nepřibližuj se ke mně,"zavrčel chladně.
Teď se hodně podobal Sasukemu a sám to věděl, ale neměl jinou možnost. Tušil, že by Sasuke slib nesplnil a on už dál nechtěl podstupovat to, co před několika dny.
,,Ale… Já tě miluju."řekl Sasuke, ale nehodlal se udělat další krok, nebo pouze kunaie odstrčit, věděl, že by mu Naruto dokázal ublížit.
,,To jsou jenom slova Sasuke, pouhá slova, žádné činy,"Naruto stáhnul kunaie stranou.
,,Odteď už není žádné ,,my". Odteď nejsme milenci, týmový parťáci ani kamarádi, jsme jenom možná staří známí. Nevrátím se do Konohy ani kvůli tobě, či Sakuře nebo Kakashimu. Kvůli nikomu. Je mi jedno, jak se Deidara rozhodne s Itachim, jelikož měl stejně zmařený roky života stejně jako já. Klidně se budu potulovat světem sám. Je mi to jedno, ale do Konohy se já už nevrátím, dokud tam bude tvoje přítomnost. Dokud tam budeš ty, už mě neuvidíš."Naruto to říkal s ledovým klidem, pomalu a zřetelně.
I když mu to trhalo srdce na miliardy malých kousíčků, slova sama vycházela z jeho úst a mozek si stále mlel tu svou, že to, co říká je správně, ale srdce říkalo opak a Naruto tentokrát věřil svému mozku. Jeho srdce zklamalo v tu dobu, kdy se stal služkou a zároveň i děvkou milostivého pana Uchihy.
Sasuke myslel, že ho to na místě zabije. Nemohl uvěřit tomu, co mu tu právě Naruto říkal. Tohle přece nemohl být ten Naruto, kterého znával. Tohle by Naruto nikdy neřekl ani jemu. Tohle byl někdo jiný v Narutově těle, ale pravý Naruto to nemohl nikdy být.
,,Naruto…"oba chlapci otočili svoji pozornost na druhého blonďatého muže, který stál kousek od nich.
Podle výrazu Itachiho, který stál za ním oba poznali, že ani jeho přemlouvání nedopadlo tak, jak sám Itachi předpokládal.
,,Vyrazíme,"přikývnul Naruto a přešel k dlouhovlasému muži.
Oba se naposled podívali na jejich bývalé přátelé, týmové parťáky, lásky a milence v jednom a oba v bílém oblaku kouře zmizeli.

Sasuke se podíval Itachimu upřeně do očí, ve kterých se zračila lítost, láska, smutek, bolest a zklamání, přesně to, co teď Sasuke sám cítil.
,,Myslím, že bychom se měli usmířit,"zamumlal najednou Sasuke a v několika dalších vteřinách stál u Itachiho a natahoval k němu svoji ruku.
Itachi ji vděčně přijmul.
,,Je načase na to všechno zapomenout a být zase pravými bratry,"slabě se mladší z Uchihů pousmál.
Pochopil, že je na čase na nenávist zapomenout. Třeba jednou mu Itachi řekne, proč udělal to, co udělal. Proč zbyli na světě jenom oni dva.

Dva mladí muži vyšli zrovna z vesnice, ve které doteď přebývali a po větvích stromů se přibližovali k Mlžné vesnici.

,,Neviděli jste někde Tobiho?"zeptal se Pein Zetsua.
Záporně zakroutil hlavou a dál si šel po svém. Pein šel dál až potkal Hidana, který však po jeho optání, kde je Tobi, stejně jako Zetsu zakroutil záporně hlavou.
,Kde zase si, ty malý kulatý něco!'vrčel v duchu zrzek a razil si to přímo ze sídla ven.
Tam se rozhlídl na všechny světové strany a pomalu si už začínal myslet, že se Tobi při hledání Deidary sám ztratil, ale najednou uslyšel jakési volání ze shora. Zvedl hlavu a uviděl Tobiho sedícího na okraji střechy s dalekohledem v ruce jak prozkoumává každičký milimetr okolí a přitom si pro sebe hlasitě ,,šeptá": ,,Deidara - sempai, no tak, kde jste. Tobi-chan vás hledá…"
Sám Pein se musel zasmát jeho nadlidské debilitě, kterou nesdílel ani sám Naruto Uzumaki.

,,Měl by si se přeměnit…"navrhnul Naruto, když společně seskočili z větve na tvrdou, zaprášenou zem.
Dei jenom přikývnul a změnil se v pěkného kluka s hnědými vlasy a oříškovýma očima.

,,Kam myslíš, že mají namířeno?"zeptal se Itachi svého mladšího brášky, když spolu společně prohledali celou vesnici, ale nikde je nenašli.
,,Na sever odtud je Mlžná, vydáme se tam a mohl by si se už konečně přeměnit zpátky?!"odpověděl Sasuke a měřil si Itachiho zkoumavým pohledem.
,,Proč? Nelíbím se ti?"nadhodil Itachi smutná kukadla.
,,Naruto umí to sexy jutsu mnohem líp než ty,"odpálkoval ho jednoduše mladší Uchiha.
Itachi si pro sebe jenom něco zamručel a proměnil s zpátky do své pravé podoby.

,,Myslíš, že nás budou hledat?"nadhodil najednou Naruto, když seděli s Deidarou na prostorné louce u řeky.
Dei pokrčil jenom rameny.
,,Výslovně jsem mu zakázal, aby mě nehledal, ale on si stejně udělá to, co sám uzná za vhodný,"odpověděl nenuceně.

Sasuke s Itachim stanuli na stejné louce.
Oba blonďáčci seděli u vody a pozorovali její hladinu.
Každý z černovlasých chlapců se postavil za svého ,,vyvoleného".
,,Itachi?!"
,,Sasuke?!"
Oba blonďáci se prudce otočili.
,,Řekl jsem ti jasně, aby jsi mě nehledal!"zakřičel Deidara na dlouhovlasého muže, který stál naproti němu.
Oba chlapci sedící na zemi se vymrštili na nohy a propichovali své ,,bývalé" lásky pohledem.
,,Chci s tebou mluvit,"řekl Sasuke a upřeně se díval Narutovi do očí
,,Tsse na to zapomeň,"odfrkl si Naruto.
,,Naruto… Bez tebe nemá můj život smysl. Jestli…. Jestli se ke mně nevrátíš… Já-Já si něco udělám!"zavrčel výhružně Sasuke.
,,Zkoušíš to přes vydírání?! Jak slabé Sasuke Uchiho! Klidně si chcípni, mě tvoje smrt nějak nezasáhne, aspoň konečně budu volný a nebudu tebe mít pořád za zadkem."odsekl chladně Naruto a díval se na Deidarova vzdalující se záda.
,Zřejmě nás chtějí nechat o samotě.'problesklo Narutovi hlavou.
,,Fajn. Jak chceš."zamumlal Sasuke a z pouzdra vytáhl kunai.
Přiložil si ho k srdci a znovu se podíval Narutovi upřeně do jeho nebesky modrých očí.
Naruto se na něj chvíli podivně podíval, než se najednou ušklíbl.
,,No tak dělej! Na co čekáš?! Jestli na mý svolení tak tady ho máš: Chcípni Sasuke Uchiho!"zakřičel na něj Naruto a pět vteřin na to se jeho oči rozšířily překvapením.
,,S-Sasuke…?"vyšlo mu z úst, když viděl padající tělo k zemi.
,,Sasuke!"zakřičel a vrhnul se k němu.
Krev se čím dál rychleji prosakovala Uchihovým bílým tričkem. Z úst mu vytekly dva pramínky krve a jeho temné oči barvy noci byly mrtvolně chladné.
,,Sasuke,"Naruto s ním zatřásl, ale nic se nedělo.
Sasuke dál ležel nehybně na zemi.
,,No tak Sasuke! Přestaň blbnout! No tak vstaň!"oči se mu zalévaly slzami a jaksi mu nedocházelo, že pokud je v člověku zasaženo srdce nemá šanci se probudit jako třeba například při bodnutí do břicha.
,,Sasuke! Ne-Neopouštěj mě! Prosím! Já… Já tě miluju, prosím… Neopouštěj mě…Vrátím se k tobě, ale prosím… Probuď se…"jeho hlas pomalu slábl na hlasitosti a poté propukl v tichý pláč a nářek.
Tohle přece nechtěl! Nemyslel si, že by tohle byl Sasuke kvůli němu schopen udělat.
,,Takže se ke mně vrátíš?"ozvalo se najednou těsně u jeho ucha a osoba ležící na zemi udělala najednou PUF a byla pryč, zbyl po ní jenom obláček prachu.
Naruto za sebou uslyšel jednoduché ušklíbnutí, které zajisté patřilo osobě, která měla ležet mrtvá na zemi. Blonďák se začal ošklivě mračit, zatnul ruce v pěst a aniž by to Sasuke sám čekal, jednu mu vrazil, že odletěl dobrých pár metrů od Naruta a zůstal ležet na zemi. Naruto vyletěl jak řízená střela ze svého místa a mířil si to k Uchihovi, kterého okamžitě zasednul a chytil ho za límce jeho bílého trika.
,,Ty idote! Já myslel, že si mrtvý! Co tě to kurva napadlo?!"začal na něj křičet nevšímaje si toho, že o několik metrů dál probíhá zřejmě ostrá hádka Itachiho a Deidary.
Sasuke se jenom potěšeně usmíval. Zřejmě mu nevadilo, že je Narutem zasednutý, že od něj dostal přes hubu ani, že na něj teď křičí všemožný nadávky, nepřipadalo mu to podstatný. Podstatným mu připadal pouze fakt, že se o něj Naruto bál, že mu na něm přece jen trochu ještě záleží.
,,Posloucháš mě ty idote?!"do reality ho vrátila až tvrdá Narutova facka.
,,Co?"kouknul na něj Sasuke.
,,Říkám, že tě miluju… A jestli ti na tom pořád tolik záleží, vrátím se s tebou do Konohy,"zabručel Naruto polovičně usměvavě a polovičně naštvaně za ten pitomý trik.
Sasuke zvedl hlavu ze země a přitiskl svoje rty na ty jeho.
,,Si piš, že mi na tom záleží,"usmál se na něj starší chlapec.
,,Ale mám pár podmínek,"zabručel Naruto a odtrhl se nechtěně od jeho rtů.
,,Povídej, poslouchám,"Sasuke si znovu položil hlavu na zem a pořád se usmíval.
,,Za prvé… Už ti nebudu dělat služku a děvku, kdy se ti zachce,"zamumlal první z podmínek.
,,Splněno."kývnul Sasuke.
,,Za druhé… Už nehodlám spát sám,"diktoval.
Sasuke se jenom dál usmíval a přikyvoval.
,,Za třetí… Budu si chodit kam chci a kdy chci. Nebudu ti muset říct kam jdu, s kým jdu a v kolik přijdu. Bude to na mě."další přikývnutí.
,,A za čtvrtý chci, abychom byli už spolu do konce a abys přestal trapně žárlit, protože jsi jedinej na světě, koho já kdy budu chtít,"zabručel nakonec a spojil znovu jejich rty.

O pár dnů později se Naruto, Sasuke, Itachi a Deidara dostavili do kanceláře Hokage-sama. Tsunade chtěla zavolat ihned stráže, ale nakonec se vše vysvětlilo a Deidara s Itachim se stali právoplatnými členy Listové vesnice v Ohnivé zemi. Samozřejmě za podmínky, že minimálně jeden rok stráví pod drobnohledem ninjů.

Oba chlapecké páry se nastěhovali do sídla Uchihů, které i pro čtyři lidi bylo stále moc velké.

,,Sasukééé!"mladší z bratrů Uchihů zvedl hlavu od misky s jídlem a podíval se na svého bratra stojícího ve dveřích s hodně naštvaným výrazem ve tváři.
,,Hmm?"pobídl ho nenuceně k tomu, aby začal mluvit.
,,Kdo je ta růžová uječená jepice?!"zavrčel na něj a posadil se na protější židli.
,,Sakura Haruno. Moje kamarád-… Strašná toť husa."zabručel Sasuke.
,,Proč tě to, ale najednou tak zajímá?"podivil se Sasuke po chvíli ticha, když si ho jeho starší bratr měřil pohledem.
Itachi vstal, přešel k Sasukemu, chytnul ho za límec a vlekl ho k oknu. Když se z něj Sasuke podíval vybuchnul smíchem.
Venku stály skupinky mladých i starších dívek, paní a dam a v rukách držely různé tabule, plakáty, transparenty a papíry na nichž stálo: ,,Milujeme tě Itachi Uchiho!"
,,To není vtipný!"zavrčel Itachi, když se Sasuke stále nepřestával smát.
,,Co se tady děje?"přišli zeshora oba blonďáci a když přistoupily k oknu vypukly v hlasitý smích stejně jako Sasuke.
,,Myslím, že bychom se měli otočit,"navrhnul Naruto když viděl, že se Sakura a pár ostatních holek začínalo svlékat.
,,Dobrej nápad."pípnul vyděšeně Itachi a všichni čtyři rychle zatáhli záclony a k oknu se otočili zády.
,,A co jako budeme dělat teď?"zeptal se Deidara a nehodlal se otočit.
,,Heh… Nic mě nenapadá,"pokrčil rameny druhý blonďák.
,,Počkáme,"navrhnul Sasuke.
,,A na co jako? Na konec světa?"rejpnul si Deidara.
,,Většinou je to přestane za chvíli bavit,"mávnul nad tím Sasuke rukou.

,,Deidara-sempai?"Tobi se jaksi zatoulal někam daleko od organizace do jakési nory, když hledal svého milovaného sempaie.
,,Deidaro?!"kňučel nešťastně.
Najednou se z oné nory ozvalo vrčení. Tobi se plazil po čtyřech dál.
,,Deidara-sempai! Vy teda chrápete!"bručel Tobi a lezl stále dál.
Vrčení pomalu zesilovalo a Tobi si uvědomoval, že to asi nebude jeho milovaný blonďatý sempai.

,,Čiči?"

 


Komentáře

1 the-amazing-world-of-yaoi the-amazing-world-of-yaoi | E-mail | 30. ledna 2020 v 21:32 | Reagovat

Já z toho konce nemůžu 😂😂 úžasný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama