
,,Myslím si, že už mám dneska dost, kámo,"zamumlal jsem lehce opile.
,,Jo, asi to zabalíme viď?"zazubil se na mě hnědovlásek a přitisknul si TenTen víc k boku.
Já jsem se podíval na dívku vedle sebe. Hleděla na mě něžnýma bílýma očima.
,,Promiň Hinato, ale necítím se moc dobře, asi jsem to dneska trošku přehnal a kdybych tě pozval k sobě, asi by to nedopadlo moc dobře,"omlouval jsem se jí a vstával pomalu od baru.
,,V pořádku, Naruto-kun, tak snad třeba někdy jindy,"usmála se na mě chápavě.
,,Tak se mějte, užijte si. My si zavoláme, že Kibo?"
,,Jasně kámo,"mrknul na mě.
Pomalu jsem odcházel. Musel jsem bohužel projít okolo Sasukeho stolu. Už zase. Nutil jsem se tam nedívat. Upřeně jsem sledoval cestu před sebou a snažil se vyhýbat lidem, kteří se mi motali pod nohama.
,,Teď máš šanci, tak padej,"vyzval mě Neji kývnutím hlavy, když Naruto míjel bez jediného pohledu náš stůl.
,,Fakt nevím kluci, jsme oba určitě opilý,"vyhýbal jsem se setkání.
I když jsem s ním mluvit chtěl.
,,Nevymlouvej se a padej,"zamračil se na mě Gaara.
Povzdychnul jsem si a rezignovaně vstal od stolu.
,,Naruto! Počkej!"uslyšel jsem za sebou.
Byl jsem od klubu vzdálený už pár desítek metrů. Nechtěl jsem se otáčet, nechtěl jsem čekat. Ne na něj. Chtěl jsem domů. Lehnout si do postele a vyspat se. Byly tři v noci. Nebyl jsem moc zvyklý takhle ponocovat.
,,Naruto! Kurva, počkej na mě!"hlas byl o něco blíž.
Byl takový… Naléhavý. Povzdychnul jsem si a zastavil se. I kdybych šel dál, došel by mě. Kdybych se rozeběhl, asi bych neutekl moc daleko. Trošku se mi motala hlava, jak na mě alkohol působil.
,,Co chceš?!"osopil jsem se na osobu, která stála za mnou.
Já se neotočil.
,,Promluvit si,"zašeptal.
,,Nemáme o čem mluvit,"odsekl jsem jen.
,,Já… Já vím, že jsem to posral, ale chtěl bych to napravit."
V tom jsem se otočil. Stál jsem naproti němu. Naproti své lásce a zároveň osobě, která mi už fyzicky i psychicky několik týdnů ubližovala.
,,A jak bys to chtěl napravit prosím tě?"rozesmál jsem se.
,,Chceš mi snad poslat omluvný dopis nebo co?!"obořil jsem se na něj.
,,Já… Netušil jsem, že… Že jsem byl tvůj první."vypustil Sasuke jemně z úst.
Zkoprněl jsem. Kibo, ty kryple! Komu si to vykecal?!
,,A co jako? Tak jsem byl ve svých devatenácti panic, co jako? Můžeš si udělat čárečku v deníčku."pronesl jsem ironicky.
,,Naruto…"zašeptal celkem zničeně.
Díval se na mě tak strašně zvláštně. Nemohl jsem ten jeho pohled nikam zařadit.
,,Co chceš sakra?! Chceš si zašukat? Tak pojď!"vůbec nechápu proč jsem to řekl, ale otočil jsem se a rozešel se.
Následoval mě. Tiše šel za mnou. Občas jsem si myslel, jestli se mi to nezdá. Jestli nezmizel. Ale pevně jsem se držel, abych se neohlédnul.
Došli jsme k Narutovi do bytu. Zavřel za námi dveře. Zul se. Shodil ze sebe mikinu a tašku přes rameno.
Rozešel se do ložnice. Následoval jsem ho.
Sednul si na postel. Vysvléknul triko. Rozepnul kalhoty. Já tam jenom stál a díval se na něj.
,,Tak co ti je? Jestli chceš šukat, tak se svlíkej."pobídnul mě.
,,Chci si promluvit,"pronesl jsem pevně a přistoupil k němu.
,,Sasuke Uchiha nemluví,"špitnul a rozepnul mi kalhoty.
Když mi je chtěl stáhnout, chytil jsem ho za ruce. Vzhlédnul a poprvé se na mě podíval. V jeho očích se zračilo tak velké ublížení.
,,Teď mluvit chci,"šeptl jsem.
,,Ale já ne. Jestli šukat nechceš, sbal se a vypadni."pronesl tvrdě.
,,Naruto-"
,,Vypadni, Sasuke!"vymanil se ze sevření a odstrčil mě od sebe.
Odstoupil jsem od něj pár kroků.
,,Fakt Sasuke, jdi… Jdi pryč…"zavzlykal.
Znovu jsem se rozešel k němu. Chtěl jsem ho obejmout, ale on se najednou vymrštil z postele a jednu mi vrazil. Musím uznat, že má opravdu sílu. Zapotácel jsem se jako přede dvěma dny, ale tentokrát jsem to ustál. Obešel mě a z ložnice utekl. O pár vteřin později bylo slyšet bouchnutí dveří.
,,Tohle nebude, tak jednoduchý,"zamyslel jsem se nahlas.
,,Doufám, že až se vrátím bude pryč!"mumlal jsem si pod vousy a procházel se nočními ulicemi města.
,,Bože! Co jsem si sakra myslel?! Proč jsem ho tahal k sobě?! Nechci, aby věděl, že je ze mě skoro troska!"vrčel jsem a častoval se v duchu všemožnými nadávkami.
Ještě asi půl hodiny jsem chodil po městě než jsem se odhodlal vrátit.
,Prosím! Ať tam nejsi. Prosím!'přál jsem si v duchu, když jsem strkal klíč do zámku.
,Není tady,'oddychnul jsem si po prozkoumání bytu.
Po Uchihovi ani památky. Teda… Až na jednu. V kuchyni na lince byl krátký vzkaz psaný Sasukeho rukou.
Zavolej mi. Je jedno v kolik, ale zavolej mi.
Sasuke
,No to víš, že jo,'ušklíbnul jsem se pro sebe.
Zní to jak příkaz dítěti. A já už na příkazy neposlouchám. Hlavně ne už od něj.
Zmačkám papír a vyhodím ho do koše. Jdu si lehnout, jsem utahaný.
V pondělí ráno vyrazím do školy. Nevolal jsem mu. Proč taky? Cestou kopu do všelijakých kamínků, které se mi dostanou pod nohu. Ruce zastrčené v kapsách, na uších sluchátka a na hlavě kapuci. Tašku přehozenou přes rameno. Loudavým krokem přicházím k branám střední školy. Letos budu maturovat. Odmaturuju a už ho nikdy neuvidím. Smutně se ušklíbnu.
Je konec září a listí se už z devadesáti procent obarvilo na různé barvy. Mám rád podzim. Ne jenom proto, že mám narozeniny, ale i proto, že podzim hýří nádhernými všelijakými barvami. Miluju skákat v kopách listí jako malé dítě. Ví tohle třeba Sasuke? Zapochybuju. On je zahledený sám do sebe a nikoho si nevšímá. Kromě svých nejlepších kámošů - Nejiho a Gaary, kteří mimochodem spolu tvoří pár. O nich možná něco víc. O mě neví nic. Já třeba vím, že nesnáší déšť. Nesnáší totiž, když mu vlasy zplihnou jako mokré slepici. Přitom mu to tak strašně sluší. Vždycky jsem miloval ten pohled, když s mokrými vlasy vycházel ze sprchy.
Vejdu do třídy. Je plná lidí, kteří zuřivě debatují o páteční pařbě. Pro mě to nijak velká akce nebyla. Všimnu si, jak na mě hledí onyxově černý pohled. Jen na sekundu na něj pohlédnu a pak zase odvrátím zrak. Chci si v klidu sednout za něj a snažit se ho zase ignorovat. I když to jde sakra těžko. Celý den totiž vždycky čichám tu jeho úžasnou omamnou vůni santalového dřeva a vanilky. Vždycky toho mám plný nos a nemůžu se tý vůně jen tak zbavit.
Nezavolal mi. Čekal jsem v sobotu i v neděli. Telefon byl němý. Ani hovor, ani zpráva. Všimnul si toho papíru? Musel si ho všimnout, přece v kuchyni být za tu dobu musel. Ignoruje to? Evidentně ano.
Konečně ho vidím přicházet do třídy. Chvíli spojí svůj pohled s mým a pak se zaměří zrakem jinam. Typicky má na sobě černé plátěné kalhoty, oranžovou volnou mikinu s černými klikyháky, kapuci na hlavě a hádám, že v uších sluchátka. To je jeho styl. Ten styl, který jsem si tak strašně oblíbil.
Bez dalšího pohledu si sednul za mě. Ach jo, jak si s ním mám promluvit, když on nemá vůbec žádný zájem?
Zazvoní a do třídy s posledním dozvukem zvonku vchází náš třídní Kakashi. Postavíme se. Pokyne nám. Sedneme si. Otevře třídnici a hláskuje jména. Postupně se všichni, co jsou přítomni přihlásí. Zapíše absenci. Zaklapne třídnici a podívá se tím svým jedním hloubavým tmavým okem na nás.
,,V období od osmého do třináctého října pojedeme na výlet. Bude to poslední výlet před přípravami na maturitu."začne.
Třída zajásá.
,Ó jé, to zase bude zážitek,'pomyslím si.
,,Pojedeme do Ósaki. Ta je od Tokia vzdálená přes pět set kilometrů, tudíž si nejspíše minimálně šest hodin pobudeme v autobuse. V Ósace máme zamluvený pobyt ve velkém srubu v lese. Myslím si, že by se vám tam mohlo líbit."popíše výlet.
Třídou se rozléhá vzrušený šepot, jak už si všichni výlet plánují.
,,Utište se prosím, plánovat můžete později,"zmírní je Kakashi, ,,sraz bude v pondělí na školním dvoře v pět hodin. Přijede tam autobus, který nás a naše věci nabere a odveze nás do Ósaki. Upozorňuji vás předem. Alkohol je sice povolený, ale běda vám, kdo se tam zlije do němoty a něco zničí."zahrozil nám.
Ještě chvíli probíral podrobnosti výletu. A zbytek hodiny nám nechal "volnou zábavu". Stejně by se po zprávě s výletem nikdo na učení nesoustředil.
Naruto se přihlásil a poprosil si o odchod na toaletu. Kakashi ho pustil. Já jsem chvíli vyčkal než jsem se přihlásil taky.
,,Jdi,"kývnul na mě šedovlásek a já vyrazil.
Cítil jsem, jak se na mě Neji s Gaarou dívají. O tom, co se stalo v sobotu nad ránem věděli. Jak jinak. Byli to mý nejlepší kámoši.
,,Proč si mi nezavolal?"ozvalo se o pár minut ve dveřích na pánské toalety.
Zrovna jsem si oplachoval ruce. Vypnul jsem vodu a utřel si ruce papírovým ručníkem. Ten jsem poté zahodil do koše pod umyvadlem. Vzhlédnul jsem a setkal se s temným pohledem. Sasuke zastoupil tělem jedinou cestu ven.
,Super,'
,,Neměl jsem zájem se s tebou bavit,"řekl jsem proto upřímně.
Docela jsem ho tím asi vykolejil. Cítil jsem, jak se zarazil.
,,Proč tak najednou?"vyptával se.
,,Protože proč se zajímat o někoho, kdo o mě má zájem jenom, když se jedná o sex,"procedil jsem mezi zuby a měřil si ho pohledem.
,,Co když mám i jiný zájem než jenom sex?"
Tak teď vykolejil on mě. Na chvíli jsem se sice zarazil, ale hned jsem se vzpamatoval. Hlavně si udržet tvář.
,,Na to už je trošku pozdě a teď jestli dovolíš, rád bych se vrátil do třídy,"požádal jsem.
Stál jsem od něj zhruba šest kroků. Nechtěl jsem jít blíž.
,,Pustím tě, až si mě vyslechneš,"udal si podmínku.
,,Fajn, mluv, ale dělej, nemám na tebe celej den,"sjel jsem ho.
Opět jsem ho vykolejil. Dva body pro mě, jeden pro Sasukeho.
Nadechnul se a vydechnul.
,,Já… Chci se ti omluvit za to, co jsem ti nevědomky asi způsoboval. Mrzí mě, že tvoje poprvé muselo proběhnout za takových okolností, za jakých proběhlo."spustil.
Cink cink. Dva body pro Sasukeho. Máme tu remízu.
Chvíli jsem na něj čuměl jak péro z gauče, čekal jsem, že se každou chvíli rozesměje. Nestalo se tak. Asi to myslel vážně.
,,Všechno?"prohodil jsem s povytaženým obočím.
Jeho výraz posmutněl a kývnul hlavou.
,,Výborně. Teď odstup od těch dveří, protože ti i já chci něco říct a až to dořeknu, odejdu."řekl jsem klidným hlasem.
Poslechl mě a ode dveří opravdu poodstoupil.
,,Víš, Sasuke… Ty vůbec nevíš, co jsi mi dělal. Jak moc to bolelo. Nejde ani tak o to, že jsem o svoje panictví přišel s tebou, ani o to, že jsem o něj přišel, když jsem byl opilý a skoro nic si z něj nepamatuju. Ne. To je mi asi fuk. Jde mi o to, že ty vůbec netušíš, jak jsem se cítil. Já do tebe byl zamilovaný, víš Sasuke? Za-mi-lo-va-ný. Vadilo mi, že se za mnou stavuješ jen, když zrovna nemáš nikoho, kdo by tě večer potěšil. Sralo mě, že sereš na to, že i já mám nějaký city a potřeby. To, že mě sotva políbíš, to, že mi sotva vykouříš péro nebo se ho jen sotva dotkneš, to je mi u prdele. Ale pronikat do mě bez přípravy, to fakt bolelo. Jak psychicky, tak fyzicky. Nejsem žádná kurva, co má roztáhlou prdel. Ale i to se dalo po nějaký době tolerovat a i dá se říct, že jsem to zkousnul. Ale odcházet ode mě hned, co se probudíš. Nechávat mě samotnýho a ve škole a de facto všude mě pak ignorovat a dělat, že se nic nestalo? To bylo fakt odporný. Fakt jsem si připadal, jako tvoje děvka. Jen si mi neplatil. Jako tvoje hračka, se kterou si pohraješ a pak, když tě přestane bavit ji zahodíš do kouta a vytáhneš ji tehdy, když si vzpomeneš, že si jim tam hodil a mohl by sis s ní zase pohrát. Nejsem věc. Jsem živej tvor. Mám svoje city. Fakt nechápu, jak jsem se do tebe mohl zamilovat, i když jsem věděl, jaký jsi. Víš ty o mě vůbec něco? Víš jaký je moje nejoblíbenější jídlo? Nejoblíbenější barva? Nejoblíbenější roční obodobí? Víš co mám a nemám rád? Víš vůbec, kdy mám narozeniny? Pochybuju. Ale já toho o tobě vím spoustu. Protože když miluješ, tak se zajímáš. Ale ty schopen lásky nejseš a nikdy asi ani nebudeš."po neskutečně dlouhým a upřímným proslovu jsem prostě odešel.
Nechal jsem ho tam stát samotného se svými myšlenkami.
Stojím na záchodcích sám a vyjeveně hledím před sebe. Zamiloval. Miloval mě. Ještě předtím než jsme spolu začali spát.
,Kurva!'praštil jsem vzteky pěstí do tmavě zelených dveří od kabinky.
Vrátil jsem se zamyšlen do třídy. Naruto už seděl ve svojí lavici. V uších sluchátka, na hlavě kapuci a zíral z okna. Hlavu měl podepřenou rukou. Opět byl zase někde ve svém světě. Všimnul jsem si, jak na mě Neji s Gaarou pokyvují hlavou ve stylu "co se stalo". Jemně jsem zakroutil hlavou. Všechno jim povím potom. Teď na to nemám náladu, i když máme ještě dalších asi deset minut "volnou zábavu" než zazvoní na přestávku.
,,Já jsem věděl, že je do tebe zabouchlej,"ušklíbl se vítězoslavně Gaara, když jsme si šli sednout po škole na drink.
,,A proč si mi nic neřekl?!"obořil jsem se na něj okamžitě.
,,On ti to ale říkal už na začátku, Sasuke,"zastal se svého partnera Neji.
Zamračil jsem se. Pak jsem si ale vzpomněl. Měl pravdu. Gaara mi to řekl asi týden potom, co jsme spolu s Narutem začali spát. Mávnul jsem nad tím rukou. Nevěnoval jsem tomu pozornost.
,,Bože, proč jsem takovej kretén?"nechápal jsem.
,,To ti asi nikdo neprozradí,"zubil se rudovlásek.
Neji do něj drcnul.
,,Co je?"
,,Přestaň rejpat, protože až se ten kluk nasere a jednu ti vrazí, nebudu se tě zastávat,"upozornil Neji a zamračil se na něj.
Gaara zvednul ruce ve stylu "vzdávám se".
,,Mlčím,"procedil jen.
,,Je to v hajzlu. Ani nevím jestli tu omluvu přijal nebo ne. Nejspíš ne."byl jsem fakt zoufalý.
,,Já bych se ti na to taky vysral,"řekl Gaara.
Tentokrát ho Neji nakopl pod stolem do holeně.
,,Už jsem zticha!"zaúpěl Gaara a třel si postižené místo dlaní.
,,Budeš mít dost šancí ještě na výletě. Vlastně mám pocit, že ten týden má Naruto narozeniny."zamyslel se Neji.
,,Desátýho,"brouknul Gaara.
,,Jo no, máš pravdu. Desátýho."kývnul Neji.
,,Bude kalba,"promnul si Gaara ruce se zlověstným úsměvem.
Neji jenom protočil očima a zakroutil hlavou. Já se pouze ušklíbnul.
Vůbec se mi na žádnej zkurvenej výlet nechtělo. Ale byl to poslední výlet se třídou před maturou. Tak proč si to neužít? Navíc, oslavím tam svoje dvacetiny, tak co víc si přát? Kdyby tam Sasuke nebyl, užil bych si to asi víc, ale co se dá už dělat.
Do velké sportovní tašky jsem házel věci, které jsem na těch pět dnů potřeboval. Oblečení, nějaké knížky, iPod, náhradní sluchátka, hygienické potřeby, fotku mámy a táty, kterou jsem nosil všude s sebou, když jsem někam jel. Nesměly chybět repráky. Karton cigaret by měl snad stačit. Dvě flašky whisky, dvě flašky zlaté tequily, dvě flašky saké a jedna flaška vodky. Zapnul jsem zip. Bude to drsných pět dnů. Do velkého batohu jsem naházel ještě nějaké ňamky - brambůrky, oříšky, sušenky, spousty misek instantního ramenu. Pochybuju, že ho tam budou dělat čerstvý. Pár krabic džusu se tam taky vešlo. Do tašky přes rameno jsem nacpal noťas, peněženku s doklady, klíče a momentálně rozečtenou knihu. Pár křížovek, prázdný blok, pár tužek. Cesta bude dlouhá.
Do termosky jsem si nalil horkou kávu s mlékem a cukrem.
V půl páté, ani nevím proč tak brzo, jsem stál už na školním dvoře. Kiba už tam čekal.
,,Kámo nevadí ti, když budu s TenTen?"zeptal se mě s provinilým úsměvem.
,,V pohodě, čekal jsem to,"mrknul jsem na něj s úsměvem.
Takže v buse sám, na pokoji sám. Nevadilo mi to.
,,Klape vám to jo?"prohodil jsem.
,,Jo, je to boží,"zasnil se hnědovlásek.
Přál jsem mu to. Zasloužil si to. Vždycky narazil na totální krávu. Buď ho brutálně využívala a nebo si z něj udělala sluhu. Kiba byl docela slušně při penězích. Respektive jeho rodiče, kteří vlastnili firmu na tvorbu reklam.
Kolem tři čtvrtě pět se školní dvůr začal plnit spolužáky. Uchiha mezi nimi. Zavrtal jsem pohled jinam. Zkusím ho celý výlet ignorovat. I když už teď vím, že to bude sakra těžké. Měl jsem se na celý výlet vysrat a zůstat radši doma. Povzdychnul jsem si.
Razantně jsem odmítnul všechny dotěrné slepice, které si ke mně chtěly přisednout v aubosu. Jasně jsem jim dal najevo, že chci sedět sám. Samozřejmě pokud by si ke mně chtělo přisednout jedno blonďaté stvoření, vůbec bych se tomu nebránil. Naopak bych to uvítal. Ale to se jak jinak než nestalo.
Zřejmě ke vší smůle Naruto zjistil, že všechna dvojsedadla jsou již obsazená. Jediné volné dvojsedadlo bylo přes uličku vedle mě. S nepřeslechnutelným povzdechem se tam sesunul. Sednul si k oknu.
,,Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu,"uvítal nás Kakashi.
Všichni zajásali. Kde kurva berou v pět hodin ráno všichni takovej elán?!
,,Zastávky budou celkem tři, když všechno půjde tak jak má a provoz nebude tak hrozný. Každá po dvou hodinách. Tak se pohodlně usaďte a zdar výletu."a sednul si na svoje místo vepředu.
Autobusák zavřel dveře a nastartoval motor. Rozjeli jsme se.
Na to, že bylo tak brzo se mi už spát ani moc nechtělo. Vytáhl jsem si z tašky notebook, zapnul ho a rozkliknul složku s filmy. Píchnul jsem do otvůrku pro jack sluchátka, našel si film a zapnul ho. Pohodlně jsem se usadil a zadíval se na obrazovku.
Nevím, jestli si ze mě osud dělá prdel, nebo mám takovou smůlu, ale jediné volné místo bylo přesně přes uličku vedle Sasukeho. Povzdechnul jsem si a sesunul se tam. Sednul jsem si blíže k oknu. Miluju pozorování krajiny.
Po Kakashiho krátkém úvodu jsem si narazil na uši sluchátka navolil hudbu a zadíval se ven. V ruce jsem třímal teplý hrnek a sem tam usrkával ještě horké kávy.
Po dvou hodinách autobus opravdu zastavil na jedné z benzínek. Všichni jak pobláznění vyběhli ven z vozidla. Pár si jich skočilo na záchod, jiní si šli koupit něco na zub, další se chtěli protáhnout a zbytek si skočil na cigárko. Stejně jako já.
,,Ty vole, ještě čtyři hodiny, to už nezvládnu,"mručela Ino a protahovala si bolavá záda.
,,Nebuď baba, pak nás čeká pětidenní ráj,"zasmál se Shikamaru a podpálil ji cigaretu.
,,Jo zleju se jak váza, protože potom si až do maturit nedám ani loka,"zasmála se Ino.
,,Tomu sama nevěříš,"dobíral jsem si ji.
,,Já bych se zalejvala chlastem třeba každej tejden, ale rodiče jsou rodiče,"zamračila se.
,,Začne ti perný období říkáš jo?"zasmál jsem se.
,,Ani nevíš co to je,"mávla nad tím rukou a potáhla si, ,,matka mi normálně udělala dopředu rozpis, co se jakej den mám učit a kdy mě z čeho bude zkoušet."protáhla obličej.
Se Shikamarem jsme se jako na povel oba rozesmáli.
,,Jasně, jen se smějte je to strašně vtipný,"zavrčela na nás ale v očích ji přece jenom trochu pobaveně jiskřilo.
,,To víš, já nemám rodiče na to, aby mě peskovali a Shikamaru ten se evidentně učit nemusí, protože je to encyklopedie sama,"pokrčil jsem rameny.
,,Nevím, co si tím chtějí dokázat. Stejně nebudu mít na maturitním vysvědčení samý jedničky, to je pro mě nemožný. A na čtyřky se snad naučit umím sama bez toho, aniž by na mě matka musela dohlížet."típla cigaretu v popelníku.
Shikamaru i já jsme ji napodobili a pak jsme se společně vydali zpátky do autobusu. Čekali nás další dvě hodiny cesty. Třetina už byla za námi.








