close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

What really for you I am? 1/3 (SasuNaru, NejiGaara, KibaTenTen)

19. listopadu 2019 v 19:55 | Naruko |  Trilogie

Anime: Naruto
Pár: SasuNaru, NejiGaara, KibaTenTen
Přístupnost: 18+
Upozornění: Shounen-ai, Yaoi, Vulgární výrazy, Násilí
Obsah: Sasuke se pomalu každý večer staví u Naruta doma, aby se mohli oddávat společnému sexu. Každé ráno taky od něj odchází. Nic víc nechce. Takhle mu to vyhovuje. Ale Naruto je zničený. Sasukeho miluje a takhle už to prostě nezvládá. Jednoho dne mu dojde trpělivost.

Poznámka: Děj se odehrává ve skutečném světě.
Poznámka 2: Psáno, jak z pohledu Naruta, tak z pohledu Sasukeho. Naruto je psán oranžovou barvou.

Co opravdu pro tebe jsem? Tak tuhle otázku si pro sebe pokládám každé ráno, když vidím, jak spěšně se oblékáš a s odbytou pusou na moje ústa a se slovy: ,,Tak zase večer, Usuratonkachi."
Odcházíš pryč ode mě. Jsem pro tebe jenom hračka na osamocené noci, když tě nějaká tvoje fanynka v posteli omrzí a ty jdeš za mnou si znovu a opakovaně užít? Nebo jsem pro tebe jenom obyčejný přítel, se kterým si občas zašukáš? Či jsem pro tebe něco víc? Jestli jo, proč mi to nedáš sakra najevo?! I když pochybuju, že pro tebe můžu znamenat i něco víc než to, co pro tebe znamenám teď. Jenže já sám netuším, co pro tebe ani teď sakra znamenám.
Teď i já konečně vylezu ze své postele a začnu ze země sbírat svoje oblečení, které ihned odnesu do koupelny a hodím jej do koše na prádlo. Pak nahý předstoupím před umyvadlo a začnu s ranní hygienou a sprchou.

Po ranní očistě se jdu obléct do nových, čistých věcí a dojdu se do kuchyně konečně nasnídat. Mám hrozný hlad. Ta včerejší noc se Sasukem Uchihou - idolem všech holek a evidentně i kluků - mě fakticky zmohla. Je nenasytnej. Nevím, jestli je tak hladový po mě nebo jenom čistě po fyzickém kontaktu s druhou osobou.

V půl osmé ráno vycházím ze svého bytu a razím si to rovnou do školy, která ode mě není vzdálená ani deset minut pomalé chůze.

Sedám si do své lavice a jakmile dosednu, uvidím tě zrovna přicházet do třídy. Většina holek začne okamžitě slintat blahem, rudnout nebo omdlévat. Nikdy jsem ty slepice nechápal. Dávat tak okatě najevo, že vás někdo přitahuje? Ok, někde v klubu možná. Když počítáte s jednou vášnivou nocí, ale každý den? Zatřepal jsem nad nimi hlavou. Pak jsem se zahleděl z okna na školní dvůr, chystám se tě dneska ignorovat. Vlastně… Chystám se tě ignorovat už napořád. Nebaví mě bejt tvojí… Hračkou? Jo. Hračkou. Nejsem z hadru jako nějaká panenka, mám taky svoje city a potřeby, jako každý normální člověk, ale to ty asi nechápeš a asi ani nikdy nepochopíš.

Když takhle zavzpomínám na události minulých týdnů, musím se trochu pousmát. Naše první postelové dobrodružství nezačalo nikterak romanticky. Bylo to tuším, že před půl rokem, na jednom obrovském mejdanu. Oba jsme se dosti zřídili a skončili jsme u mě doma v posteli. Z té noci si toho moc nepamatuju. Ráno však bylo ještě horší, když jsme se nazí vedle sebe probudili. Sasuke to vzal celkem v klidu, ale jeho zřejmě tak strašně nebolel zadek jako mě. Slíbili jsme si, že to nikomu neřekneme, a že už to nikdy neuděláme… Jenomže sliby chyby. Sasuke za mnou večer přišel s tím, že to beze mě nemůže vydržet, že si to chce zopakovat, protože by si to rád připomněl, a tak jsme na to skočili - Bohužel nebo bohudík? - znova.

Vidím jak si elegantně sedneš hned přede mě a začínáš zase všechno ostatní naprosto ignorovat. I mě, jako ostatně vždy.

Vcházím pomalu do třídy. Už vidím ostatní otravné a uječené slepice jak omdlévají nebo slintají blahem, že jsem přišel. Mě ale nezajímají. Můj pohled se stočí na blonďáčka sedícího v lavici, který se na mě dívá zase tím zvláštním pohledem, kterým mě doslova rentgenuje posledních pár dní. Pak se zadívá na dav fanynek, zavrtí nad nimi hlavou a svůj pohled stočí ven z okna. Na mě už nepohlédne.
Jdu si sednout do své lavice, která je mimochodem hned před ním. Sednu si na židli a jako obvykle začnu všechno dění kolem naprosto ignorovat. Ostatně jako vždy.

Den pomalu končí a já jsem si za ten celý nudný školní den uvědomil, že mě Naruto naprosto ignoroval. Nepromluvil se mnou ani slovo, letmo se mě nedotknul ani se na mě nepodíval. Mám pocit, že se s ním poslední dobou něco děje. Ale co sakra? Že bych ho omrzel? Já? Sasuke Uchiha? To nepřichází v úvahu. Nemocný být nemůže. Špatný prospěch taky nemá. Pochybuji, že by si někoho našel. Takže, v čem to vězí? Vím, že mu zřejmě není moc příjemné, že se s ním skoro každou noc vyspím a hned ráno po probuzení odejdu. Mě to taky není dvakrát příjemné, ale musím to tak dělat. Nechci se k někomu vázat, nechci začít někoho milovat, obzvláště ne jeho. I když, poslední dobou mě k němu cosi táhne.
Cosi, co mě nedokáže v jeho blízkosti nechat chladným. Cosi, co mě nutí oddalovat každou minutu odchodu od něj co nejdál to jenom jde. Cosi, co mě nenechá v noci spát v noci samotnýho ve svojí najednou tak velké posteli. Cosi, co mě vždy donutí na něj pomyslet. Cosi, co mě nutí se do něj pomalu ale jistě zamilovávat. Ale to já nechci! Nechci se zamilovat! Prostě nechci!

Zvonek na chodbě oznamoval konec poslední hodinoy a já vidím Naruta, jak vychází ze dveří a míří si to rovnou na chlapecké záchody. Vyrazím rychle za ním. Spěšně otevřu dveře od záchodů a vidím jak stojí opřený rukama o umyvadlo a dívá se na sebe do velkého zrcadla. Lekl se a podíval se kdo přišel. Když mě uviděl ani jeho oči nezajiskřily potěšením, že mě vidí, ani se nepousmál nebo mu na tvářích nevyvstaly roztomilé ruměnce. Nic. Nehnul ani brvou a to mě začalo štvát. Vždycky byl tak poddajný a teď nic? Proč by se to k sakru mělo nějak měnit?! Mě to takhle naprosto vyhovuje. Nehodlám si hledat někoho nového.
,,Proč sis mě dneska jako nevšímal?!"vyjedu na něj hned potom co přestanu přemýšlet o tom, jak se dneska choval podivně.
,,A proč bych si tě měl k sakru všímat?! Vždyť ty mě ignoruješ taky, tak proč bych nemohl ignorovat jednou já tebe?! To nemáš kolem sebe dost uječenejch slepic?!"odsekne naštvaně s úšklebkem na rtech.
Tohle nikdy nedělá… Nikdy mi nic neodsekne, jenom poníženě občas skloní hlavu a zamumlá omluvu. Pak se mi poddá a je mu jedno co s ním dělám… Co to s ním k sakru je?! Nikdy se nechoval arogantně. Skoro nikdy slovně neútočil.
Pomalu přistoupím k němu a ne nějak lehce s ním mrštím o dvířka kabinky za ním. Ostře se nadýchne. Nečekal to. Taky jsem nečekal, že to udělám.
,,Co si to ke mně dovoluješ?!"zařvu na něj nasupeně a chytnu ho pod krkem.
Ani si nějak nevšimnu, že ho asi zřejmě dusím. Uvědomím si to až v tu chvíli, kdy začne podezřele značně nahlas sípat a já odtáhnu ruku od jeho krku pryč. Vyplašeně se dívám na to jak se sklonil do předklonu, drží se za krk a zhluboka dýchá a kašle. Nevšimnu si jak po krátké chvíli natahuje pěst a udeří mě s ní do břicha. Předkloním se tou bolestivou ránou, ale to jsem zřejmě neměl dělat, protože v tom okamžiku dostávám pěstí do nosu. Zapotácím se a spadnu na zem. Z nosu mi teče krev. Tak tohle jsem opravdu nečekal.

Praštím ho pěstí do břicha, předkloní se a dostane ode mě rovnou ještě jednu ránu do nosu. Vidím, jak padá na zem a z nosu mu vytéká pramínek krve. Přikleknu si k němu a chytím ho za límec černé košile.
,,Už nehodlám bejt tvojí děvkou, když tě nějaká tvoje zkurvená fanynka nebo fanoušek v posteli přestane bavit. Nejseš žádná celebrita Sasuke. Najdi si jinou kurvu, která bude snášet bolest, kterou ji budeš způsobovat. Už mě to nebaví. Ještě jednou na mě sáhneš a zmlátím tě tak, že tě vlastní matka nepozná!"zavrčím mu nasupeně do obličeje a odkráčím pryč ze záchodků.
I přesto, že ho tolik miluju musím to takhle udělat. Bude to pro mě takhle mnohem lepší a snadnější. Třeba si i někoho najdu, kdo bude schopen mi moje city opětovat.
Sám ještě pořádně nedokážu uvěřit, že jsem ho praštil. Že jsem na něj byl hrubý. Drzý. Musím si v duchu nechtěně pochválit. Nevím, co mi dodalo tolik síly mu konečně ukázat, že se mnou si zahrávat nemá. Co je moc, to je moc. V nejlepším se má přestat.

Rychle odcházím ze školy a ještě rychlejšími kroky si to mířím domů. Vím, že se může u mě kdykoliv stavit a já mám v plánu mu to nedovolit. Nenávidím ho za to jak je nevšímavý, že si nevšiml, že mě to bolí, když do mě prudce vniká bez přípravy. Že mě nebaví jenom se dvakrát nebo třikrát políbit, maximálně mi ho vykouří a pak ho do mě narve! Já chci nějaký něžnosti. Prostě se poprvé pomilovat s někým pomalu a klidně, ne rychle a hrubě. Užít si to. Přitulit se potom. Ráno se vedle někoho probudit a vědět, že tam zůstane.

Další den ráno vyrazím klidně do školy. Nejsem nijak nervózní z toho, že by za mnou mohl přijít, včera jsem mu jasně něco řekl a to taky hodlám dodržet! Jestli něco zkusí, dostane přes hubu znovu. Jak prosté.

Sednu si do své lavice a jako obvykle se koukám po třídě. Jakmile začnou všechny holky slintat a omdlévat je mi ihned jasné, že přišel. Nevědomky svůj zrak stočím ke dveřím a vidím, jak se na mě dívá… Smutně?! On se na mě dívá smutně?! Pořád se na mě tak dívá než si sedne do lavice přede mnou. Celou tu dobu neuhne pohledem. Ani já.
,,Hej! Naruto!"vzhlédnu jakmile zaslechnu svoje jméno.
Kiba na mě mává ať jdu k nim. A tak se zvednu a jdu. Musím jít rovně, tedy vedle Sasukeho, abych se k nim dostal. Omylem, ale fakticky omylem jsem se ho jenom letmo dotknul ruky. Pocítil jsem, jak mi projel jakoby elektrický proud celým tělem. Ach jo, tenhle pocit asi nikdy nezmizí.

Sedím se smutným výrazem v lavici a sleduju dění ve třídě. Vidím jak Kiba křičí na Naruta a pokýváním hlavy a máváním ho zve, aby se k nim milostivě dostavil. Naruto se zvedne a jde tedy k nim, avšak zřejmě omylem se o mě otřel. Tělem jakoby mi projel elektrický proud a já mám chuť ho chytnout a zulíbat k smrti. Cože?! Na tohle jsem nikdy nemyslel! Co to se mnou kruci ten Uzumaki kluk provedl?!
Koukám se jak mu Kiba něco říká a Naruto jenom pokyvuje spokojeně hlavou. Najednou se otáčí a naše oči se střetnou. Ošklivě se na mě zamračí a pak mě začne znovu ignorovat. Ničí mě to. Vždycky jsem dostal to co sem chtě, nikdo mi nedokázal vzdorovat, až na tohohle blonďatého kluka. Nevím proč, ale nějakým podivným způsobem mě to vzrušuje někoho dobývat a získávat ho. Není to tak snadné jako to ostatní.

Vím, že Naruto ke mně chová nějaké city. Je to docela dost zřejmé. Vždycky se na mě tak něžně díval. Vždy se mi snažil udělat radost. Nevím, jestli to, co k němu chovám já, je láska, ale to přece můžu snadno zjistit. S nikým jiným jsem se tak dobře necítil jako právě s ním, když byl v mé blízkosti. Sex s ním byl naprosto fantastický, milionkrát lepší než s nějakými jinými lidmi. On do toho dává svoji duši i srdce, ostatní v tom vidí jenom chtíč, že mě dostali do postele. Ignoruje svoje vzrušení, chce vidět nejdříve uspokojeného mě a to něco znamená. Vždycky jsem se těšil na jeho blízkost a tu sladkou skořicovou vůni co vydávalo jeho tělo. Možná jsem, taky mohl být o něco nežnější. Ukázat mu, co je to opravdová slast. A ne jen zasunout. Občas vykouřit. Párkrát políbit. Chtěl bych to napravit. Je tedy možné, že jsem se do něj opravdu zamiloval?

Jdu si sednout na své místo. Kiba mě právě pozval do jednoho podniku, kde se bude konat jakási párty a já jsem jenom nadšeně souhlasil. Je pátek, nebudu sedět sám doma. Přece jenom se potřebuju trochu odreagovat od toho incidentu se Sasukem. Třeba tam i někoho potkám. Kdo ví.
To jsem však ale netušil, že se tam objeví i Sasuke Uchiha.

Moc se mi nikam nechce. Nemám chuť pařit. Ale potom, co mi Neji řekl, že tam jde i Naruto, který obvykle nikam moc nechodí, souhlasil jsem. Možná se tam naskytne možnost si promluvit. Přece jen, takhle jsme se nějak podobně seznámili. Pili jsme. Hodně jsme pili. A pak to šlo samo. Vzbudil jsem se ráno u něj doma nahý v posteli. Nejdřív jsem myslel, že se mi to jenom zdá. Že ten nádherný nahý anděl se za chvílí rozplyne. Ale nestalo se tak. Nejdřív jsme na sebe jenom vykuleně zírali. Naruta bolel zadek. Stěžoval si. Dohodli jsme se, že to ponecháme v tajnosti a víckrát se to nestane. Sliby chyby no. Celý den mi to vrtalo hlavou. Moc jsem si toho nepamatoval, jenom nějaké záblesky, útržky. A každý záblesk a útržek ve mě vyvolal neuvěřitelnou vlnu vzrušení. Proto jsem neodolal a pozdě večer u něj zazvonil. Otevřel mi jenom v trenkách, ospalý. Nejdřív nevěděl co se děje. Já jsem se mu sprostě vetřel do bytu. Dravě se mu vrhnul na rty, vzal ho do náruče a po paměti jsem ho odnesl do ložnice. Zbytek si asi domyslíte.
Ráno jsem se prostě sbalil a odešel. A dělal, jakoby se nic nestalo. A takhle to šlo několik týdnů. Ne každý večer jsem k němu chodil.

,,Podívej, kdo se tady ukázal?"ukázal Kiba se skleničkou v ruce ke dveřím.
Podíval jsem se tam. Sasuke. Jak jinak. Musí mi zkurvit každý den i každý večer. Usrknul jsem ze své sklenky.
,,Hmm,"zamručel jsem jen.
,,Takže dneska nikoho neulovíme, když je tu on. Podívej se na ty slepice, jak se z něj můžou posrat. Co ten kluk má a my ne?!"zuřil Kiba a obrátil se na stoličce k baru.
,,Šarm? Inteligenci? Prachy?"jen tak ledabyle jsem vyjmenovával.
,,Jo je to Veličenstvo temnoty, to maj ženský rádi, že?"poznamenal sarkasticky Kiba.
,,Ne jenom ženský,"ušklíbnul jsem se.
,,No jo pořád,"mávnul nade mnou rukou Kiba.
On jediný o mém "románku" se Sasukem věděl. A nelíbilo se mu to. Věděl hned od začátku, že nic víc než sex z toho nevznikne. Samozřejmě věděl i o té události na pánských toaletách. Za to mě pochválil a pozval na moje nejmilovanější jídlo na světě - ramen. Ví třeba Sasuke, že ramen miluju? Těžko. Já třeba vím, že jeho nejoblíbenější jídlo jsou plněná kuřecí prsa mozzarelou, bazalkou a rajčaty.
Zobnu si trochy uzených mandlí v misce. Mám rád ten uzený prášek v puse. Vždycky mandle povaluju a očišťuju je jazykem. Až když jsou bez špetky slaného prášku, teprve potom je sním. Nikdy je nesním rovnou. To asi taky Sasuke neví. On má třeba ve zvyku míchat přírodní makadamiové oříšky se solenými. Ty solené mu přijdou až moc přesolené a mastné, a když si je smíchá s přírodními, je to pro něj tak akorát.

Vejdu dovnitř do klubu a očima ho rychle projedu. Uvidím ho sedět s Kibou na baru. Jak jinak. Ten kluk se od něj nehne pomalu na krok. Nevím proč, ale vzedme se ve mě vlna žárlivosti. Laškovné pohledy přehlížím. Jsou tak otravní. Tak strašně mi lezou na nervy. Co na mě k sakru vidí?! Jsem stejnej chlap, jako všichni ostatní. Když teď vím, že je Naruto skutečně tady, hledám Nejiho a Gaaru. Uvidím, jak na mě mávají, rozejdu se tedy směrem k nim.
,,Objednali jsme za tebe,"přivítá mě Neji a přisune ke mě skotskou a půlitr vychlazeného piva.
,,Dík,"kývnu na něj.
,,Už nám povíš, co ti je?"zaměřil na mě Gaara svůj pohled.
,,Co by mi mělo být?"zamračil jsem se.
,,Přijdeš mi divnej,"zhodnotil mě Gaara.
,,Vyklop to,"řekl Neji a lokl si zlatavého moku.
,,Upřímně nevím, co se teď děje. Naruto mě zničehonic odkopnul."vybalil jsem nakonec.
Nemělo cenu zapírat. Dolovali by to ze mě celý večer. A dolovali by to ze mě do doby, dokud bych jim to opravdu neřekl. Lepší je to mít hned za sebou.
,,Říkáš to tak, jako kdyby si ty byl jeho hračka,"zasmál se Gaara.
Povytáhnul jsem obočí.
,,Jak jako odkopnul?"zeptal se Neji.
,,No, ignoroval mě. To u něj nebylo obvyklé. Včera jsem teda po poslední hodině zamířil za ním na záchodky. Ptal jsem se ho proč mě ignoroval, on na mě hned spustil, že když ho můžu ignorovat já, může i on mě. Nasralo mě to. Mrsknul jsem s ním o kabinku a chytil ho pod krkem."zamračil jsem se nad svým jednáním.
Nechtěl jsem mu ublížit. To jsem opravdu neměl v plánu.
,,Pokračuj,"pobídnul mě hnědovlásek.
,,No… Nechtěl jsem, ale trochu jsem ho přidusil. Když jsem si toho všimnul, že sípe, pustil jsem ho. A on mi okamžitě narval pěst do břicha a druhou do nosu. Řval na mě, že už nehodlá bejt moje děvka a ať si najdu někoho jinýho."dovyprávěl jsem.
,,Tak proto si tak vylítnul ze školy a držel sis dlaň před frňákem. On ti normálně rozbil hubu!"rozesmál se Gaara.
Zpražil jsem ho pohledem. Neji do něj drknul.
,,No co je? Mistr Uchiha dostal přes hubu, to se nevidí každej den, škoda, že jsem u toho nebyl."ohradil se Gaara.
,,Fakt nechápu, proč se s tebou vůbec bavím,"zavrčel jsem na něj.
,,Protože jsem jeden z mála, co se ti nebojí říct do ksichtu pravdu,"usmál se rudovlasý.
To je fakt. Bod pro něj.
,,Navíc… Bavil jsem se s Kibou…"protáhnul Gaara.
Pozdvihnul jsem obočí.
,,A?"pobídnul jsem ho.
,,On ten váš vztah… No vztahem se to nedá nazvat… To vaše… Eh, no to je fuk… Neschvaloval. Nelíbilo se mu, co mu děláš. Mimoto mi prozradil, že jsi byl jeho první."
Tak to mě dorazilo. Byl jsem jeho první? Takže vlastně tu noc, kdy jsme byli opilý na mol zažil svoje poprvý?
,,Eh?"vypadlo jenom ze mě.
,,Asi dojdu pro další rundu,"zvednul se Neji a pobral prázdné půlitry.

,,Zajímalo by mě, o čem se tam tak zuřivě baví,"podotknu, když chvíli sleduju Sasukeho stůl.
,,Ser na to, už to není tvůj problém ne?"hodí po mě Kiba očkem.
,,Čau kluci, nejdete si zatancovat?"uslyšíme za zády.
Otočím se. Za námi stojí Hinata a TenTen.
,,Jo, jdeme!"ujal se slova Kiba, než jsem stihl vůbec nějak zareagovat.
Vstal jsem tedy od stolu a odploužil se na parket. Cítil jsem něčí upřený pohled v zádech.

,Ať od něj dá ty ruce pryč nebo jí je urvu!'pomyslel jsem si vztekle v duchu, když jsem viděl, jak se po Narutovi Hinata plazí.
Byla jednou z mála holek, která nejela po mě, ale po Narutovi. I kdybych chtěl, nemohl bych ji nic udělat. Za prvé byla to holka a za druhé to byla Nejiho sestřenice. Nechtěl jsem si to u něj posrat. Byl to dobrej kámoš.
,,Měl by sis uvědomit, co vlastně chceš,"probudil mě ze zamyšlení Nejiho hlas.
Stočil jsem k němu pohled.
,,Co?"
,,Říkám, že by sis měl uvědomit, co vlastně chceš. Chápu, je ti devatenáct, chceš si užívat, ale neužil sis už dost? Vždyť tolik zářezů, kolik už ty máš, by stačilo na další dva životy bez problému, a ještě by něco zbylo."řekl mi.
,,Má pravdu,"vložil se do toho Gaara, ,,neměj to za zlé, ale měl by sis už najít dlouhodobější vztah. Jen ti to prospěje. Věř mi. Nám to taky prospělo. A oba si s Nejim myslíme, že Naruto byl ta správná volba, jen sis to pěkně posral."dořekl.
Hnědovlásek se na něj zamilovaně podíval.
Tihle dva byli dřív to, co jsem já stále. Ošukali všechno, co se dalo. Chlubili se tím před sebou. De facto si i vyměňovali úlovky, aby se pak mohli podělit o zkušenosti. Občas zvládli i nějakou tu trojku. Ale postupně k sobě našli cestu. Zamilovali se do sebe. Přeju jim to. Sluší jim to spolu. Skvěle se doplňují. Patří k sobě prostě.
,,Myslím si, že už to nejde napravit,"řekl jsem lehce posmutněle.

V klubu hrála hlasitě hudba, je možné že mě ani neslyšeli. Možná to nepatřilo ani jim. Možná jsem si to řekl jenom pro sebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama