
Anime: Naruto
Pár: SasuNaru
Přístupnost: 12+
Upozornění: Shounen-ai, Vulgární výrazy
Obsah: Naruto chodí každý večer k Hlavní bráně Konohy a čeká na svou lásku. Vrátí se někdy?
Songfic: Alex & Sierra - Little Do You Know
Je temný letní večer a já tu opět stojím. Opět tu čekám. Čekám tu na tebe až se mi konečně vrátíš. Nebe je ozářené jenom velkým měsícem, po hvězdách tu není ani památky. Stejně jako v den před dvěma lety. V den, kdy si mě tu nechal samotného se slzami v očích a roztříštěným srdcem stát.
Zavál příjemný teplý vánek a já ucítil, jak mi čechrá vlasy. Nadechnul jsem se. Pořád jsem stál jako zkamenělý. Nechápu, že mě to ještě nepřestalo bavit. Nechápu, že už jsem to dávno nehodil za hlavu. Proč jsem si někoho nenašel? Proč se radši trápím, než abych byl šťastný. Trochu posměšně jsem se ušklíbnul. Na to je jednoduchá odpověď. Ten ignorantskej, arogantní tupec si natolik uchvátil moje srdce, že už nejsem schopen nabídnout jej někomu jinému.
Little do you know
How I'm breaking while you fall asleep
Little do you know
I'm still haunted by the memories
Little do you know
I'm trying to pick myself up piece by piece
Little do you know
I need a little more time
Těch vzpomínek na nás dva je tolik. Bavili jsme se už od útlého dětství. Pak jsem na tebe začal šíleně žárlit, šla po tobě každá holka, byl si pěkný, chytrý, talentovaný. Vše, co jsem chtěl taky. Když nás dali do stejného týmu, málem mi z tebe hráblo, stejně jako z tý uječený pizdy Sakury, do který jsem byl - Bůh mi odpusť - slepě zamilovanej. Pořád jsme spolu soutěžili, kdo z nás dokáže víc, kdo z nás dýl vydrží, kdo se co dřív naučí, čím překvapí. Pak jsme se stali nerozlučnými přáteli a nakonec… Nakonec partnery. Ještě teď tomu vlastně nemůžu pořád uvěřit, že já, Uzumaki Naruto jsem uloupil srdce Sasukeho Uchihy.
Znovu se ušklíbnu. Vítr přestal a zase je klid. Ticho. Přesto jsem cítil, že mě kdosi pozoruje. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nikde ani živáčka.
Uběhly dvě hodiny a já se otočil k odchodu. Vždy tu strávím minimálně hodinu, občas se mi stalo, že jsem tu skejsnul skoro až do rána. Je to podle toho, čím jsem si ten den prožil. Pokud byl nějak náročný a já byl utahaný, nepobyl jsem tu dlouho. Nevynechal jsem jeden jediný den, což je vcelku výkon, jelikož nám Hokage dávala spoustu misí mimo vesnici. Když byly poblíž, neměl jsem s nimi problém. Vždy jsem se večer vytratil a ráno se zase vrátil. Když byly mise dál, už jsem problém měl. Ze začátku, asi první tři měsíce mi to Hokage tolerovala. Věděla, jak moc mě tvůj odchod ranil. Po té, ale už byla neoblomná. Potřebovali mě i jinde a já, jak jinak než tvrdohlavě, si radši několikrát zlomil ruku nebo nohu, narazil žebra, spadnul po hlavě z domu, jen abych díky zranění nikam nemusel. Tolik zlomenin, modřin, otřesů mozku a naraženin jsem kvůli tobě musel snést. Teď si připadám jako totální idiot.
Underneath it all I'm held captive by the hole inside
I've been holding back for the feel
that you might change your mind
I'm ready to forgive you
but forgetting is a harder fight
Little do you know
I need a little more time
Začínám v kostech cítit, že už se asi nikdy nevrátíš. Nemám o tobě žádné zprávy. Nevím jestli žiješ, nebo jestli jsi mrtvý. Nevím jestli si vykonal svou pomstu. Nevím, jestli tvé srdce už dávno neuloupil nikdo jiný. Nevím nic a to mě děsně sžírá.
Míjím již zavřené Ichiraku Ramen. Pořád jsem se toho jídla nenabažil. Pamatuji si, že sem jsme chodili na "rande" jen vyjímečně. Chápu tě. Jako správný gentleman jsi skoro vždy platil. A Ichiraku Ramen by tě jistě zruinovalo. Proto jsme se chodili jen opravdu při zvláštních příležitostech, jako bylo naše výročí nebo moje narozeniny. Miloval jsem tvoje nechápavé a občas zhnusené pohledy nad tím, jak ve mě mizela jedna miska ramenu za druhou, zatím co ty jsi dojídal teprve tu první.
Míjím naše místo prvního polibku. Je to obrovský mohutný strom rozkvetlé sakury. Tam jsme si poprvé vyznali to, že k sobě cítíme něco víc než jenom pouhé pouto přátelství. Cítím, že mě začínají pálit oči od slz, které se drají na povrch. Zavrtím hlavou, abych je zahnal zpátky. Nadechnu se.
I'll wait, I'll wait
I love you like you've never felt the pain
I'll wait
I promise you don't have to be afraid
I'll wait
The love is here and here to stay
so lay your head on me
Little do you know
I know you're hurting while I'm sound asleep
Little do you know
All my mistakes are slowly drowning me
Little do you know
I'm trying to make it better piece by piece
Little do you know
I love you till the sun dies
Rozsvítím lampičku na nočním stolku a začnu se pomalu vysvlékat z oranžové kombinézy. Oblečení házím na hromadu vedle postele. Pohledem zavadím o zarámovanou fotku nás dvou na nočním stolku. Jsme tam tak strašně šťastní, nebo aspoň já. Nikdy ses nechtěl moc fotit, ale pro mě si to vždycky strpěl. Ani si možná nevěděl, že já tě fotil, když si se nedíval, nebo když jsi spal. Mám celé album. Už snad tisíckrát jsem v něm listoval za ty dva roky, co tě tu nemám po svém boku. Zhasnu a svalím se do postele jenom v trenkách. Povzdychnu si. Znovu si vzpomenu na to, jak jsme se několikrát milovali na téhle posteli. Na zemi. V kuchyni na lince. Na pračce. Jak si mě opřel o okno. Jak sis mě vzal opřeného o vchodové dveře. Bože… Ze začátku jsem se chtěl odtud odstěhovat, přestat si tě připomínat, protože každý kousek tohohle bytu mi tě nějakým způsobem připomínal. Pamatuju si, jak jsme se u jídelního stolu pohádali. Praštil si do něj vzteky tak, že si mi v něm udělal díru. Ta díra je tam doteď. Už ani nevím kvůli čemu to bylo, ale potom si mě přes něj ohnul a pěkně si mě na něm ošukal. Kurva, jak já jsem sex s tebou miloval. Od doby co jsi odešel žiju v celibátu, nikdy jsem ti nezahnul, i když tvůj odchod se dal považovat jako náš rozchod. Já ale nikoho nechtěl, protože oni nejsou ty. Jo, uznávám, párkrát jsem ti zahnul se svoji rukou, ale stejně jsem si představoval, že je to tvoje ruka.
Usínám s myšlenkami na tebe.
Probouzím se s myšlenkami na tebe. Jeden by se z toho možná už zbláznil. Nevím proč už jsem dávno všechny nehmotné vzpomínky na tebe nevytěsnil z hlavy, proč jsem všechny hmotné vzpomínky na tebe nevyhodil. Proč pořád chodím na místa, kde jsme spolu trávili čas. Jsem opravdu tak pitomej, že každý týden chodím do tvého domu uklízet. Otřu prach, vytřu. Co kdyby si se vrátil. Starám se ti o zahradu a jezírko. Na podzim hrabu listí, v zimě odhazuju sníh. Na jaře sázím rostliny. Už je ze mě skoro perfektní zahradník.
Celý den jsem jako obvykle mimo. Nevnímám Kakashiho nepodstatné řeči, stejně jako ty Sakuřiny. Jediné, co jsem pochytil je, že dnes máme misi typu A. To znamená, že budeme plnit nějakou podřadnou misi, na kterou si nás najal někdo z vesnice. Super, aspoň nikam nemusím a večer můžu zase jít k branám.
Oh wait, just wait
I love you like I've never felt the pain,
Just wait
I love you like I've never been afraid
Just wait
Our love we see right here stays
so lay your head on me
Večer jsem opět tam, kde si mě zanechal. Dnes máš narozeniny. Je dvacátého třetího července. Nikdy jsem na datumy moc nebyl, ale tvoje narozeniny a naše výročí jsem si zapamatoval hned. Opět mám pocit, že mě někdo pozoruje, ale nikoho nevidím, nikoho necítím, ani Kyuubi se mi neozývá. Možná, jsem opravu idiot, že tu každej den stepuju a vyčkávám, zda se náhodou neobjevíš. Přijdu si jak ty otravný slepice, které tě pořád stopovali všude tam, kam jsi se hnul.
Opět s povzdechem zalovím v kapse a vytáhnu bílou obálku. Je v ní malý dáreček. Medailonek s naší fotkou na řetízku a krátký vzkaz. Letos už potřetí pokládám obálku na zem před sebe. Vždycky jsem měl pocit, že to nějak vycítíš a přijdeš si pro ni, ale nikdy se mi tě nepodařilo spatřit. Ani v nejmenším jsem si nemyslel, že by to někdo ukradl. Prostě jsem ve skrytu duše věděl, že si pro ni přijdeš a to mi možná dodávalo to odhodlání sem každý den chodil. Tak nějak mě to pořád utvrzovalo v tom, že jsi vlastně naživu a že mě pořád miluješ. Stejně tak, jako tu vždycky nechám malý dáreček se vzkazem na naše výročí. Mrzí mě, že já od tebe nic nemám. I když, jediné co od tebe chci je, aby si se vrátil domů, vrátil se ke mně.
Otáčím se a s rukama v kapsách pomalu odcházím. Najednou ucítil jak se zvednul vítr. Cítím pohyb. Cítím něčí chakru. Když se otočím, nikdo tam ale není. Obálka však zmizela. Místo ní tam byla ale jiná. Tmavě modrá. Nedočkavě se k ní vrhnu, roztrhnu ji a vyndám složený papírek.
Snad se už brzy dočkáš, lásko.
Tohle mi stačilo k tomu, abych věděl, že je všechno v pořádku. Těch pitomých šest slov mi stačilo k tomu, abych věřil, že mu na mě pořád záleží. S úsměvem jsem vložil lísteček do kapsy a odcházel domů.
Plynuly dny, týdny a měsíce, a pořád nic. Nad létem už získal nadvládu podzim. Listí se zbarvilo do různých barev a já pořád chodil každý večer k branám. Čekat. A pořád nic. Už jsem ani necítil, že mě někdo pozoruje. Ticho. Klid.
I'll wait, I'll wait
I love you like you've never felt the pain
I'll wait
I promise you don't have to be afraid
I'll wait
The love you see we're to here stay
so lay your head on me
V den svých narozenin jsem znovu stál u bran. Chtěl jsem se zdržet jen chvíli, protože pak jsem se musel objevit na oslavě, kterou pro mě připravili moji kamarádi. Moc se mi tam nechtělo. Jako každý rok, co jsem byl bez Sasukeho. Říkal jsem si, že na ty dvacáté narozeniny by se tu snad už mohl objevit. Skáču do nového desetiletí a chtěl jsem do něj skočit s ním. Bohužel tu opět bylo ticho jako po pěšině. S povzdechem jsem se smutně otočil a odcházel do velké trénovací místnosti, kde oslava měla být.
Když jsem tam došel, trochu jsem se zarazil. Bylo zhasnuto. Všude. Pozdvihnul jsem obočí. Že by taková ta oslava "myslíš si, že tu nikdo není a pak se rozsvítí a všichni vykřiknou všechno nejlepší"? Asi budu muset dělat překvapeného, že jsem to nečekal, no. Jako vždycky. Otevřel jsem těžké dveře a vlezl dovnitř. Opravdu tam byla tma a mě najednou ovanul takový ten nepříjemný pocit. Cítil jsem, že tam kamarádi nejsou. To, že by zapomněli se mi opravdu nezdálo, protože ještě před odchodem k branám mě Sakura donutila slíbit, že se tam objevím, když je to moje oslava. Pokrčil jsem rameny, povzdychnul si a nahmatal vypínač.
,Hlavně hraj překvapeného,'poručil jsem si v duchu a rozsvítil.
Překvapení jsem hrát opravdu nemusel. Málem mi vypadly oči z důlků překvapením a úžasem, protože… Protože jsi tam stál ty s úsměvem na rtech a rudou růží v rukách.
,,Všechno nejlepší, Naruto…"uslyšel jsem říkat.
Rozeběhl jsem se. V očích slzy. Skočil jsem ti do náruče a pevně tě objal. Cítil jsem tvé objetí. Cítil jsem to, že i tobě se nahrnuly slzy do očí. Teď už bude všechno jak má být. Spojili jsme rty. To čekání se sakra vyplatilo.
,,Všechno nejlepší, Naruto!"ozvalo se všude kolem nás.
,Parchanti! Věděli to a neřekli mi o tom,'pomyslel jsem si, ale naštvaný jsem vůbec nebyl.
Dostal jsem ten nejkrásnější dárek pod slunce. Dostal jsem tě zpátky a už tě nikdy, ty ztracenej Uchiho, nepustím.
Lay your head on me
So lay your head on me
'Cause little do you know
I love you till the sun dies








